"Život už mě dávno naučil, že hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem."
Jaroslav Seifert

O Vítězslavu Novákovi IV. - závěr

16. září 2012 v 12:28 | lyricaltones |  Hudba
Po článcích o Novákově tvorbě do roku 1910 a po roce 1910, kterou jsem ilustroval i odkazy na dostupné ukázky na Youtube, přináším ještě malé shrnutí.

Za přibližně šedesát let tvůrčí činnosti zanechal Novák rozsáhlé dílo, které plodně zasahuje do téměř všech žánrových oblastí. Vyjma žánr koncertantní, do kterého zasáhl jen okrajově raným klavírním koncertem, neboť byl jeho tvůrčímu typu cizí, přinesl všude jedinečné hodnoty, byť někde se potýkal s problémy, což se týká především děl jevištních. Těžiště jeho tvorby je určitě v druzích koncertních, kde je suverénním mistrem. V oboru klavírní, komorní, písňové, sborové, orchestrální i kantátové hudby přinesl díla prvořadých hodnot, patřil i k tvůrcům českého moderního baletu, pouze v opeře přes všechno úsilí nedosáhl takového významu. Stylově byl zajímavým syntetikem pozdního novoromantismu s ohlasy moravské a slovenské (později i jihočeské) lidové hudby a nových proudů přelomu století, a to především impresionisticko-symbolistního, a se zvýrazněnou konstrukcí, zvláště s vázanou polyfonií a monotematismem. Jeho tvorba se vyznačuje vyhraněnou svébytností projevu, vášnivou inspirací, myšlenkovou hloubkou, kritickou racionalitou, technickou rafinovaností a mistrovstvím forem.

Lze ji rozdělit do čtyř základních období. 1. do roku 1896: raná tvorba, jdoucí od prvních pokusů ponejvíce k brahmsovským, lisztovským a schumannovským inspiracím, 2. 1896-1913: nejplodnější a vrcholné období "moravsko-slovenské" a "impresionisticko-symbolistní", 3. 1913-29: období jevištní tvorby, nejprve operní a posléze baletní, 4. 1930-49: opět orientace na koncertní tvorbu a obsahovou sféru děl prvního desetiletí 20. stol., náměty jsou však nyní zaměřeny na životní účtování, posléze na politickou angažovanost protinacistickou a později socialistickou.

U Nováka lze zaznamenat dva vrcholy. První z nich nastává v prvním desetiletí 20. stol. a příznačné jsou pro něj intenzivní moravsko-slovenské, impresionistické a symbolistní inspirace a jejich syntézy. Novákova tvorba se tehdy vyznačuje vášnivou smyslností a citovostí, životním entuziasmem, silnou romantickou subjektivitou, plastickými kresbami přírody a přírodních živlů i erotismem. K reprezentativním dílům patří trojice symfonických básní, klavírní cykly Písně zimních nocí a Pan, Sonata eroica, Trio d moll quasi una ballata, Slovácká suita, Údolí Nového Království, Druhý smyčcový kvartet a Bouře. Druhý vrchol nastává v období kolem let 1930-40, kdy v námětech Novákových děl hraje hlavní roli životní účtování a vzápětí vlastenectví a odpor proti nacismu. Novákův styl tehdy zvláště akcentuje intelektuální stránku a reflexi: hutnost a složitost struktury se stupňuje na maximum, technická a stavebná promyšlenost je zvlášť zdůrazněna, melodická řeč se stává komplikovanější a vysoce reflexivní. Není však pravda, že je to na úkor osobitosti invence. Novákův styl je natolik svébytný, že jej lze okamžitě poznat, motivický materiál je plastický a emocionálně obsažný. I zde je přítomna silná subjektivita, smyslná barevnost, citovost i přírodní malba - stejně tak, jako je tvorba prvního desetiletí 20. stol. také spojena s objektivizací a zálibou v intelektuálním výkonu a propracované konstrukci. K reprezentativním dílům určitě patří Podzimní symfonie, Jihočeská suita, violoncellová sonáta, De profundis a Svatováclavský triptych.

Své první zralé mistrovské kusy začal Novák komponovat koncem 90. let v období vstřebávání moravsko-slovenských ohlasů, i když i v tvorbě předchozí najdeme leccos zajímavého. Na druhém konci tvůrčí dráhy, tedy ve 40. letech, se možná již projevuje ubývání Novákovy tvůrčí invence. Novákův pozdní styl byl nicméně svou intelektuální vyspělostí a pregnantní kompoziční propracovaností, stejně jako emocionální a meditativní hloubkou natolik silný, že přinejmenším první, válkou podnícené skladby 40. let patří k jeho vrcholným opusům. Méně úspěšné bylo střední období, ve kterém se Novák věnoval tvorbě jevištní. Přesto i zde vznikla zajímavá díla, přinejmenším Lucerna, Karlštejn a oba balety, z nichž Signorina Gioventù už signalizuje nástup období "účtujícího" a reflexivního, zvláštní a velmi cennou kapitolu v tomto období představuje tvorba instruktivní.

Na CD byly vydány i některé málo významné věci, jako např. Máj - intermezzo I. (1888), ale přitom zůstala zatím opomenuta některá díla značného významu, což tvoří v komplexní novákovské fonotéce citelné mezery. Z mého pohledu se to nejbolestněji týká prvního a třetího smyčcového kvartetu (Smyčcový kvartet č. 3 G dur z r. 1938 má být jedno z děl Novákova pozdního účtování), písňového cyklu Melancholie, opery Karlštejn (která je patrně z jeho operní tvorby nejvýznamnější vedle Lucerny), Svatebních košilí, Podzimní symfonie, orchestrální verze Svatováclavského triptychu a sborové tvorby, z níž jsem dokonce neměl dosud možnost slyšet ani jeden opus, a přitom tvoří v Novákově díle důležitou složku (uveďme cykly Šest mužských sborů, Na domácí půdě, Čtyři básně Otokara Březiny, Síla a vzdor z r. 1916-17 a Domov z r. 1941, dva posledně jmenované jsou reakce na světové války). Svatební košile a Podzimní a Májovou symfonii jsem mohl jako posluchač důkladně poznat jen díky rozhlasu. Ančerlovo provedení Podzimní symfonie je přitom tak vynikající, že by tato nahrávka měla být součástí ančerlovské Gold edition. Doufejme, že budou časem alespoň ty nejcitelnější mezery zaplňovány.

Doufejme také, že bude Novákovi přiznáváno místo, které mu právem náleží. Vítězslav Novák patří stejně jako Suk k největším českým skladatelům a zaslouží si, aby mu byla věnována odpovídající pozornost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama