"Život už mě dávno naučil, že hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem."
Jaroslav Seifert

O Vítězslavu Novákovi I. - úvod

12. srpna 2012 v 20:47 | lyricaltones |  Hudba
Jsem přesvědčen, že po Josefu Sukovi si vlastní internetové stránky zaslouží i Vítězslav Novák (1870 - 1949), Sukův umělecký souputník a spolužák z Dvořákovy kompoziční školy. Jestliže o obou platí, že nedosáhli takové slávy, jakou si svou uměleckou úrovní zaslouží, pak Suk je na tom ve srovnání s Novákem již dnes relativně dobře, protože jeho renesance a šíření v zahraničí, jak se zdá, utěšeně pokračuje. Je zajímavé, že o Sukova nejnáročnější díla je možná větší zájem než o Novákova i přesto, že kladou na posluchače vyšší nároky a jejich srozumitelnost je s výjimkou Asraela obtížnější. Nedostatek zájmu o Vítězslava Nováka je nepochopitelný zvláště ve světle toho, že jeho hudba je většinou velmi atraktivní - smyslnou, takřka hédonistickou krásou, žhavou inspirací, vybroušenými formami, zajímavými náměty, vzrušující lyrikoepičností, intelektuální náročností a přitom vždy srozumitelností.

Když jsem začal přemýšlet o webových stránkách o Novákovi a pročítat si literaturu, nahlédl jsem nejprve do nejvýznamnějšího hudebního slovníku, Groveova. Ihned mne zarazila některá tvrzení Johna Tyrrella v části o Novákově tvorbě. O pětivěté hudební básni Pan například píše: "Its second movement 'Hory' ('Mountains') is a typically atmospheric evocation of nature but the demanding third movement 'Moře' ('Sea') descends into a collection of tired Lisztian virtuoso devices: the resultant texture has neither the luminosity of contemporary French piano music nor the poignant directness of Suk's Things Lived and Dreamt or Janáček's On the Overgrown Path and In the Mists. The piano textures themselves seem insufficient and it is revealing that Novák went on to orchestrate the work." O kantátě Bouře se zase mimo jiné dočteme: "By far the most effective parts of this piece are the long orchestral sea interludes in which Novák was able to continue the concerns of Eternal Longing and In the Tatras."

Nemám dobrý pocit z toho, že heslo v nejvlivnějším hudebním slovníku obsahuje takováto subjektivní hodnocení. Tvrzení, že je něco "tired" nebo že určitá místa ve skladbě jsou "by far the most effective", do věcného a objektivního slovníkového hesla nepatří, protože jde víceméně o osobní dojmy, které může mít jiný posluchač odlišné, ať už laik, nebo odborník. Navíc, při vší úctě, hodnotit takovýmto způsobem klavírní sazbu Moře, která se vyznačuje podivuhodnou zvukovou a barevnou plností, je nemístné. Skladba má nepochybně novoromantickou příslušnost, nicméně využívá v harmonii řadu impresionistických prostředků. Tyrrell navíc používá nesprávný argument, když poukazuje na vlastnosti jiných skladeb, spadajících sice do téže doby, ale obsahově a stylově značně odlišných. Stejně tak nelze akceptovat jeho tvrzení o Bouři, které naznačuje, že jsou vokální části méně působivé než orchestrální mezihry. Podobné zkreslené soudy ve světově renomovaném hudebním slovníku nečiní dílům a jejich autorům dobrou službu.

Pan a Bouře jsou Novákova vrcholná díla, o jejichž umělecké hodnotě a významu v české hudbě počátku 20. století bylo v české odborné literatuře napsáno dost. Vřele musím doporučit rozbory Václava Štěpána v jeho knize Novák a Suk (1945). O Bouři naleznete na mém blogu tři články (viz rubrika Hudba). Hudební výraz obou skladeb ztělesňuje přírodní živel takřka hmatatelně a čistě klavírní prostředky Moře jsou v této intenci natolik účinné, že u něj orchestrální instrumentace není třeba. Avšak posuďte sami:


Totéž platí o ostatních větách Pana a dokonce lze říci, že jako výraz, využívající co nejplněji technické možnosti sólového nástroje, vynikne hudební řeč této skladby ještě plastičtěji. Zpravidla jsem se zatím setkával u odborníků s názorem opačným, než jaký se dočteme od Tyrrella v Groveovi - orchestrální úprava dle jejich mínění dílu neprospěla, i když sám Novák to vnímal jinak. K instrumentaci nepřistoupil proto, že by, jak tvrdí Tyrrell, zněla klavírní sazba plytce, ale že do ní naopak vměstnal nejvíc, kolik ještě umožňoval potenciál klavíru. Narazil totiž na limity nástroje, který některé jeho záměry již nemohl realizovat. Klavírní zvukový rejstřík však využil v takové míře, že úspěšně dosáhl klíčového efektu: učinit klavír ztělesnitelem přírody ve veškeré její barevné poetičnosti i živelné síle. K tomu je třeba připočítat klavírní intimitu, kterou naopak orchestr značně narušuje. Problém klavírního znění je spíše v tom, že je tak interpretačně náročné, že jen minimum hráčů se ho může zhostit v patřičné kvalitě a většina se mu asi raději vyhne. Ale není tu jediná nota samoúčelná, komponovaná pouze pro nástrojovou virtuozitu.

Obě tato mistrovská díla jsou však jen špičkou ledovce, neboť od Nováka je pozoruhodné mnohé… O tom v dalším článku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama