"Život už mě dávno naučil, že hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem."
Jaroslav Seifert

Malé zamyšlení nad biblickým Stvořením

28. ledna 2012 v 23:22 | lyricaltones |  Kultura a reflexe. Obecné úvahy
Při četbě První knihy Mojžíšovy, čili v křesťanském pojetí první knihy Starého zákona, nemá asi smysl se zabývat tím, zda pořadí, kdy co bylo stvořeno, odpovídá evoluční teorii, zda vše vznikalo v okamžiku jediným Slovem, zda se tak stalo před pěti až deseti tisíci let a podobně. Tím se zabývá, jak říká Tomáš Halík, fundamentalismus obou front - křesťanské a protikřesťanské, fundamentalismus, který sice pro rozdílný názor na způsob vzniku světa vede k protichůdným závěrům, ale jedno má u obou opačných táborů shodné: biblické Stvoření vykládá doslova, jako konkrétní popis toho, jak svět skutečně vznikal.

Nabízí se otázka, zda přijímali Genesis takto doslova starověcí Židé, středověcí křesťané atd., případně které vrstvy společnosti ano a které ne, zkrátka jaká tehdy byla skutečná představa o tom, jak se stvoření světa odehrálo. Ptejme se ale také, jestli je to dnes pro judaistu či křesťana vůbec důležité. V prvních kapitolách knihy nalézám verše, které naznačují, že příběh je míněn doslova, i verše, které naznačují opak. Na jednu stranu je tu zasazení příběhu stvoření nejen obecně na "zemi", ale do konkrétního kraje, k řece Eufrat (verše 2.10 až 2.14), a verš čtvrtý z téže kapitoly: "Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny." Když si přečteme samotný popis tvoření, uvědomíme si, že původ těchto představ je i v neznalosti tehdejších lidí a ne pouze v poezii a obrazném vyjadřování - lidé neměli ponětí, co je slunce a měsíc, co jsou hvězdy a proč tu jsou, a proto si představovali, že je Bůh "umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, vládla ve dne v noci a oddělovala světlo od tmy" (1.16 - 1.18). Na druhou stranu je tu strom poznání dobrého a zlého, ze kterého Adam a Eva jedli a "otevřely se jim oči" - typický symbolický motiv, alegorický obraz. Řekl bych, že celý příběh může koneckonců být směsicí reálných představ s obraznými symboly. Je to podstatné?

Podstatné v celém příběhu je to, co se týká vztahu Boha a člověka. Hlavní poselství příběhu je, že svět byl stvořen Bohem a že utrpení a smrt jsou trestem za to, že člověk chtěl "znát dobré a zlé". Co to znamená... Had Evě našeptal, že Bůh je vlastně žárlivý, že nechce, aby člověk byl jako on, a jak se praví v dalším verši, Evu zlákala vševědoucnost. Člověk je tedy nevinný, když je nevědomý, tak jako dítě si neuvědomuje svoji nahotu (jak se píše ve verši 3.7: "poznali, že jsou nazí"), zná-li však dobré a zlé, nesmí zůstat v ráji a žít navěky. Pokud Bůh netrestal člověka pro svou žárlivost a ješitnost, proč tedy? Člověk byl tvor, který nesměl poznat dobré a zlé - protože tak zasáhl do něčeho, pro co je malý, k čemu není způsobilý. Biblické Stvoření tedy podle mého názoru vykládá zlo a smrt jako důsledek toho, že se člověk zhostil kvalit dobra a zla, ač k tomu není způsobilý; byl za to potrestán, protože to přísluší jen Bohu.

Filosofie spatřující původ zla a smrti v tom, že člověk nežije v náruči Boží pod Božími zákony, může mít různé důsledky. Člověk má být dle této filosofie poslušen Bohu, který zjevuje morální řád, konkretizovaný v knize Exodus Božími přikázáními, která má člověk dodržovat. Bible tak může být nahlížena jako kniha zákonodárná a normativní, přičemž postava Boha tyto zákony absolutizuje, je zárukou jejich absolutní autority vůči člověku, neměnnosti a nezměnitelnosti. To je nesmírně mocný nástroj pro ovládání společnosti určitými normami. Radikálně by se to dalo vyjádřit slovy: "neptejte se sami, co je dobré a co zlé - čiňte, co káže Písmo."

V mírnějším či ne tak doslovném pojetí si z příběhu Stvoření můžeme vzít například takovéto myšlenky: Svět je tu pro dobro člověka a všech živých tvorů. Člověk nad nimi má moc a nakládá s dobrem a zlem; tím na sebe bere obrovskou tíhu a obrovskou odpovědnost. Dobro tkví v něčem vyšším, v nějakém vyšším řádu, k němuž se člověk vztahuje. Bůh ztělesňuje dobro, které má metafyzický přesah, je "nebem", ne pouze souborem norem, kterými lze na této zemi vytvořit fungující společnost. Připomněl jsem si teď Václava Havla, který právě tyto myšlenky (v nenáboženském pojetí ovšem) ve svých úvahách a projevech šířil a zdůrazňoval, spatřoval v nich těžiště problematiky dnešního světa.

Kromě náboženského, resp. metafyzického chápání dobra, které nevěřící člověk a materialista nepřijme, je tu dnes problematickým úskalím biblická myšlenka, že zlo a utrpení i smrtelnost způsobil člověk sám svým rozhodnutím. Dnes víme, že se pro ně nerozhodl, nýbrž už s nimi vyvinul. Ovoce poznání dobrého a zlého mu bylo, obrazně řečeno, už při stvoření vloženo do ruky. Z chápání člověka jako tvora z principu a svou vinou hříšného vychází v křesťanství učení o milosti, které se má člověku dostat skrze Krista. Člověk je bídný, je zrozen z hříchu, je sám zdrojem smrtelnosti a jedině milost Boží jej může zachránit. S touto představou se těžko může ztotožnit dnešní člověk, pokud není křesťanským fundamentalistou - není také divu, že se v moderní době objevili filosofové, kteří v křesťanství spatřovali degradaci člověka (Nietzsche). Místo toho dnes vidíme člověka jako tvora, který vznikl jako autonomní bytost, sama hledající a poznávající principy dobrého a zlého. Zbývá tedy možnost si myšlenku o smrti jako důsledku hříchu převést na stále aktuální lidskou problematiku: problematiku člověka, který propadá marnosti pomíjivého, pokud nehledá něco trvalejšího, věčnějšího, vyššího, co je pramenem dobra a hodnot trvalých, přesahujících pomíjivé bytí jedince.

Padá tím ovšem obraz Bible jako knihy, jejímž prostým čtením člověk získává přímá ponaučení. Místo toho jsme došli k obrazu moderního člověka, který přemítá nad aktuálními filosofickými problémy a na Bibli si promítá své vlastní náhledy, aby v ní našel jejich potvrzení. Pokládám si proto otázku: může Bible přinášet při misijní činnosti křesťanů skutečně dobré plody, pokud má člověk uvěřit tomu, co se v ní píše, nebo je to tak, že podstatu dnes aktuální filosofie a humanismu si člověk nevezme primárně z ní, ale může v ní nalézt styčné body? Pro mne je Bible inspirací - jednou z mnoha inspirací - pokud k ní přistupuji nezaujatě, tedy ne jako k "Božímu Slovu", které pro mne má být ve všem pravdivé a svaté, ale jako k nesmírně zajímavému a cennému kulturnímu a myšlenkovému pokladu židovského národa, majícímu podstatný vliv na západní kulturu a morálku. Kdo na této stupnici od "pouhé inspirace" až k přijímání Bible jako "Slova Božího" ještě je a kdo již není křesťanem, je námět na jiné zamyšlení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Josef Josef | E-mail | 6. července 2012 v 7:53 | Reagovat

Zajímavá a dobře napsaná úvaha, díky.
Provokuje otázku, není-li možné příběh o stvoření (a další biblické příběhy) brát doslova, jak je pak možné ospravedlnit vzetí jakéhokoliv jiného textu z Bible doslova.

2 lyricaltones lyricaltones | 6. července 2012 v 12:53 | Reagovat

Je potřeba si uvědomit, že Bible není jeden žánr, ale celý soubor žánrů, od pověstí přes kronikářské záznamy a poezii až po kázání. Ale nejsem na tohle odborník, takže to neumím hlouběji rozebrat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama