"Život už mě dávno naučil, že hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem."
Jaroslav Seifert

Některé rozšířené fenomény dnešní češtiny

14. října 2011 v 11:50 | lyricaltones |  Kultura a reflexe. Obecné úvahy
Poslední dobou si obzvlášť silně všímám různých populárních obratů a slovíček v češtině, které se v ní ještě před deseti, patnácti lety nevyskytovaly. Některé z nich nezůstaly jen v hovorové řeči, ale dostaly se také do novinových článků či televizních zpráv. I proto jsem neodolal pokušení se tu k nim vyjádřit. Také mi však leží v hlavě jisté pravopisné chyby, které vidím notoricky opakovat i v seriózních statích.

Populární výrazy a obraty

Když jsem se před pár lety v nějakém novinovém článku (bylo to tuším v rubrice Sloupek v Metru) setkal se slovem druhak, koukal jsem jako blázen, co to pisatel vymyslel za patvar. Slovíčko "jednak" tím, že je chápáno jako synonymum pro "za prvé", svádí k tomu, aby se "za druhé" vyjádřilo analogickým výrazem, proto se začalo říkat "jednak - druhak". Jenže slovo "druhak" ve spisovné češtině neexistuje a upřímně řečeno také zní dost příšerně. Když to slovíčko vidím v nějakém komentáři na Facebooku a podobně, přecházím to jako zábavnou hru s jazykem. V seriózním textu, například v novinách, je ale nepatřičné.

Dovolím si rýpnout do TV Nova, pod niž blog.cz patří. Neustále používají místo "dvakrát tolik" výraz jednou tolik, který je naprosto nelogický. I malé dítě pochopí, že "jednou tolik" je sto procent, nikoli dvojnásobek. Když tedy řeknu "jednou tolik" nebo "jednou tak dlouho" a podobně, říkám tím vlastně "stejně tolik" či "stejně tak dlouho", i když mám na mysli "dvakrát tolik" a "dvakrát tak dlouho". Výraz "jednou tolik" sice občas zaslechnete v hovorové řeči, ale ve veřejně publikovaném seriózním textu by se měly používat výrazy logické, nikoli nesmyslné.

Naprosto masově se rozšířil obrat je to o tom, že... Všechno je dneska "o něčem". Nemusím asi uvádět příklady. Mám teorii, jak to vzniklo - řekl bych, že původcem je humoristická skupina Ivana Mládka, konkrétně Milan Pitkin, který zakončoval slovy "a vo tom to je" své komediální výstupy v pořadu Country estráda. Před pár dny mě pobavila Leona Machálková, když řekla: "zpěvačka není o..." (už nevím o čem). Ano, zpěvačka skutečně "o tom" není. Není to totiž kniha, aby byla "o něčem".

Všechno se dnes řeší. To mi vadí o něco méně, protože obvykle se toto slovo vlastně významově nemíjí se smyslem věty, ale přesto je nadužívané. Ještě v první polovině devadesátých let se slovíčko "řešit" tímto způsobem nepoužívalo. Jde o fenomén, který se uhnízdil v češtině teprve jako populární "hláška" z filmu Knoflíkáři. To je trefný příklad, jak může známý film ovlivnit jazyk. Já osobně se tomu snažím vyhýbat i v hovorové řeči, i když k tomu sám nezřídka sklouznu. Tak, jak se to slovo dnes masově používá, mi často připadá přece jen nepřirozeně vtlačené do významového kontextu, ve kterém své místo nemá. Respektive ho tam ještě relativně nedávno nemělo. Možná jsem příliš konzervativní. I tady (a zvláště tady) bych asi řekl, že v hovorové řeči je to v pořádku, ale v seriózních publikovaných textech by se s podobnými módními obraty mělo zacházet přinejmenším opatrně.

Jako větší pokroucení významu vnímám slovíčka přítel a přítelkyně ve významu "milenec" (či "druh") a "milenka" ("družka"). Ne že by to nebyli přátelé, ale když se ta slova přestanou používat ve svém významu původním a pravém, aby nevznikala nedorozumění, asi není něco v pořádku. Na rozpor se nevyhnutelně narazí, když se musí slovo "přítel", použité v tomto novém významu, říci v množném čísle. Slovo "přátelé" se takto použít nedá, a proto se vymyslí legrační patvar "přítelové". Pro mě "přítel" a "přítelkyně" vždycky byla a jsou synonyma pro "kamarád" a "kamarádka". Jen pro příklad, před pár dny v reportáži o staronovém vítězi Velké pardubické použila TV Nova pro jednoho jeho přítele výraz "kamarád" - to je samozřejmě v pořádku, ale horší je, že tak učinit musela, aby si snad někdo nemyslel, že má Josef Váňa milence. Není to trochu pitomé?

Také je dnes leccos mega-. Odkud se to tak mohlo rozšířit... Myslím, že to může souviset s prudkým rozvojem informačních technologií - všeobecně známým termínem, hojně používaným mládeží, se staly megabyty. Pak začaly existovat "megafilmy" a všechny možné jiné "megahusté" věci.

Pravá slovní kakofonie pro moje uši je výraz hafo, který jsem poprvé slyšel před šesti nebo sedmi lety a od té doby ještě mnohokrát. S ním bych si vlastně nemusel dělat vrásky, protože je to vyloženě hovorové slovo, se kterým jsem se v seriózním veřejně publikovaném textu setkal všeho všudy možná jednou, tedy naprosto ojediněle, a jeho autor si to ostatně myslím za rámeček nedá. Byl jsem poučen, že to slovo není čirý výmysl, ale odvozenina z německého "Haufen" neboli "hromada". Smysluplnou etymologii tedy má, ale tvar je to dost hrozný. Přinejmenším mi zní dostatečně příšerně na to, abych jím svou češtinu ze zásady nehyzdil.

K pravopisným chybám

Už dávno jsem si všiml, že nejen mnozí Češi všeobecně, ale často ani přímo novináři či jiní, kdo píší z povolání, neumějí pořádně používat interpunkci. Občas člověk samozřejmě narazí na případ, kdy si není jistý, ale některé věci jasné jsou. Jen málokdo ví (ač všichni chodili na základní školu), že za vloženou vedlejší větou musí být čárka, ve veřejně publikovaných seriózních textech jsem se však častěji setkal s tím, že se naopak udělala nesmyslná čárka na místě, na které nepatří. Setkávám se s tím opravdu ustavičně a kroutím nad tím hlavou. Příklady: "Z tohoto důvodu, bylo rozhodnuto o uzavření nové smlouvy." "Uzavření smlouvy u jiné pojišťovny, není zákonný důvod zániku pojištění ve smyslu zákona o pojištění odpovědnosti." "Prosíme, o dodržování bezpečnostních předpisů." "Charles Bronson, se proslavil zvláště ve westernech Tenkrát na západě a Sedm statečných." Nebo nápis u nás v jídelně: "Na základě Vašeho požadavku a z hygienických důvodů jsme pro konzumaci postmixu, připravili kelímky." Co takhle si udělat exkurzi na základní školu na hodinu českého jazyka, v níž se čárky ve větách právě probírají?

Často se lidé v běžném hovoru a ovšem i autoři různých textů matou při užití výrazů bez toho a aniž a v tomtéž významovém kontextu také záporného slovesa: "Potřeboval to zvládnout bez toho, aniž by ztratil příliš mnoho času." Nebo: "Potřeboval se vyvarovat toho, aby neztratil příliš mnoho času." Tyto obraty znamenají opak toho, co je míněno, což je zvláště patrné u toho druhého: "vyvarovat se toho, abych neztratil čas" znamená "vyvarovat se neztracení času", tedy snažit se o ztracení času. U spojení "bez toho, aniž bych ztratil čas" se stává totéž, neboť je to významově shodné se spojením "bez toho, abych neztratil čas". Správně je tedy: "potřeboval to zvládnout bez toho, že by ztratil příliš mnoho času," nebo "potřeboval to zvládnout, aniž by ztratil příliš mnoho času;" "potřeboval se vyvarovat toho, aby ztratil příliš mnoho času."

Zdvojování ve stupňování přídavných jmen. "Více krásnější", "méně krásnější". Tato chyba se vyskytuje také velmi často, a to i třeba v televizních zprávách. Bezděčnou parodií na to je "nejvíc nejlepší přítel" Forresta Gumpa. Ve skutečnosti tato spojení znamenají, že jsou dvě krásnější věci (než nějaká třetí): "více krásnější věc" je z těch tří nejkrásnější (je z těch dvou krásnějších ta více krásná), "méně krásnější věc" je uprostřed (je z těch dvou krásnějších ta méně krásná). Myslím, že při troše citu pro významy slov není problém se tohoto nesmyslu vyvarovat.

Jakoby a jako by, přitom a při tom, navíc a na víc apod. Je zarážející, že se v tomto dělaly a neustále dělají chyby i v naprosto seriózních a velmi kvalitních knihách: každou chvíli se setkám s tím, že je v textu všude použito jen "jakoby" a "přitom", aniž by se rozlišovalo, zda to v tom konkrétním kontextu nemá být zvlášť. Udělejme si v tom pořádek.

Tvar "jako by" znamená totéž co "jako kdyby", což se píše vždy zvlášť. Použití si snadno ověříme tím, že si větu řekneme v jiné než třetí osobě, protože pak se musí slovo "by" skloňovat: "jako bych", "jako bys". Tvary "jakobych" a "jakobys" neexistují. Příklad, kdy se použije tvar zvlášť a kdy dohromady: "Listy stromu se jakoby zasmály." Ale: "Jako by se listy stromu zasmály."

Slovo "přitom" má podobný význam jako "přesto" nebo "přestože", zatímco spojení "při tom" znamená něco tak jiného, že mi neustálé zaměňování těchto dvou výrazů i třeba v odborných knihách připadá naprosto nepochopitelné. Totéž platí u "navíc" a "na víc", i když s touto záměnou jsem se setkal ojediněle. Příklady: "Tvrdí, že jsem tam nikdy nebyl, přitom jsem tam šel nejméně třikrát." Ale: "Šel jsem tam a při tom jsem si zpíval." Kdyby se napsalo "přitom jsem si zpíval," znamenalo by to "přesto jsem si zpíval" nebo "přestože jsem si zpíval." A konečně poslední příklad: "Buďte si vědomi, že máte na víc." Ale: "Buďte si vědomi, že máte cosi navíc."

Jsem hnidopich, když tyto věci kritizuji?

Leckdo by mě mohl obvinit, že jsem jazykový estét a pedant. To první jsem určitě, vždyť miluji poezii a sám občas napíši nějaké verše. Nejsem jen pedant, když tohle řeším, nýbrž člověk, co požaduje neprznit svoji mateřštinu. Jednak nejsem taková megatrubka, abych bez přemýšlení opakoval hafo věcí, které říkají jiní, druhak mám rád více čistší jazyk proto, že mi blbá čeština prostě blbě zní a tahá mě za uši a Treťjak není dobré, aby se používaly libovolně jakékoli výmysly, jakoby čeština snesla všechno. Takže se snažím mluvit a psát bez toho, aniž bych používal zparchantělé výdobytky populární mluvy poslední doby. Protože o těch, naše krásná čeština není.

Ale vážně: zatímco v hovorové řeči si samozřejmě můžeme dovolit leccos, v seriózních textech v médiích či knihách by se měla vyžadovat mnohem větší opatrnost.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ann-ihilation ann-ihilation | Web | 14. října 2011 v 12:15 | Reagovat

Páni, nikdy bych neřekla, že by mě mohl zaujmnout takovýto článek. :)

Hnidopich? No možná maličko, ale je pravda, že v médiích by se měla používat spisovná čeština. Takže: moc pěkný příspěvek!

2 Emil Dienelt Emil Dienelt | 14. října 2011 v 23:28 | Reagovat

připadá mi, že to zbytečně moc prožíváš - jazyk není konzerva, vyvíjí se a přizpůsobuje potřebám lidí. a samozřejmě není ušetřen módních trendů, stejně jako např. oblékání. píšeš-li o "naší krásné češtině", měl by sis uvědomit, jak dlouhá cesta vedla k její dnešní spisovné podobě a jak dlouhou cestu má nepochybně ještě před sebou. třeba takový komenský by se asi hodně divil, co jsem mu provedli s "jeho krásnou češtinou" :-) samozřejmě že ani mně se mnohé módní výrazy nelíbí (o chybách nemluvě, ale to je trochu jiná kategorie), jenže si uvědomuji, že se jedná o přirozenou evoluci - některá slova se ujmou (zejména taková, která zaplní nějakou významovou mezeru) a postupně proniknou možná i do spisovného jazyka, jiná naopak zapadnou. slovo "přítel" ve významu "partner" se již, myslím, zařadilo do skupiny první (tady pěkné zamyšlení nad jeho významovým ukotvením: http://www.radio.cz/cz/rubrika/cestina/pritel-kamarad-a-bejvalka
co se týká pravopisných chyb: hafo jazykových nedovzdělanců v televizi, novinách či politice skutečně není dobrou vizitkou naší společnosti, na druhou stranu nějaká ta čárka tu a tam může ujet každému, např. ve větě  
"V seriózním textu například v novinách je ale nepatřičné." ti chybí hned dvě ;-)

3 lyricaltones lyricaltones | 15. října 2011 v 0:10 | Reagovat

Neřekl bych, že "například v novinách" musí být v této větě odděleno čárkami. Pokud jde o "přítele", myslím, že jsem trefně upozornil na paradoxy, které tenhle význam slova způsobuje ;-) A ano, prožívám, protože některé věci mě přinejmenším tahají za uši, některé jsou evidentní nesmysly. Jazyk samozřejmě podléhá evoluci, ale to neznamená, že vše, co do sebe následkem lavinovitého šíření některých novinek přejímá, je dobré. Já jsem tenhle článek napsal tak trochu natruc - někdo musí jít proti proudu :) Jinak k těm čárkám, nejedná se  tady jenom o to, že to člověku občas "ujede", ale o notoricky opakovanou chybu, se kterou se setkávám skoro na denním pořádku.

4 Emil Dienelt Emil Dienelt | 15. října 2011 v 1:00 | Reagovat

však ani ti novináři by často neřekli, že udělali nějakou chybu ;-)
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=151

co se týká přítele... polysémantických slov je v češtině víc, obvykle lze jejich význam snadno odvodit z kontextu. je pravda že u slova "přítel" jsou ty významy natolik blízké, že jejich rozlišení může někdy činit potíže, ovšem  pokud se uplatní ve správný čas na správném místě, tak by v tom neměl být problém... možná by bylo jednodušší mít pro každý význam jiné slovo, jenže jazyk je záležitost společenské shody, a ta přisoudila slovu "přítel" významy dva, ať se ti to líbí nebo nelíbí ;-)

5 lyricaltones lyricaltones | 15. října 2011 v 11:30 | Reagovat

I tak zůstává problém s plurálem a s tím, že se toho slova v jednotném čísle už nedá moc užívat, protože to automaticky už každý bere jako "partner". To je právě to, na co jsem tady upozornil.

6 lyricaltones lyricaltones | 15. října 2011 v 11:31 | Reagovat

Chtěl jsem říct nedá se ho moc užívat v jednotném čísle v jeho původním významu  "kamarád".

7 Emil Dienelt Emil Dienelt | 15. října 2011 v 18:33 | Reagovat

v plurálu můžeš prostě použít jiný výraz... a časem se třeba ujme i ten tvar "přítelové", už o něm píší i tady: http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=p%C5%99%C3%ADtel&Hledej=Hledej
slovo "přítel" lze ve významu "kamarád" používat i nadále, jen je třeba zvolit vhodný kontext - např. spojení "honza je můj dobrý (nejlepší) přítel" je zcela nezávadné :-) jak jsem už psal, polysémantických slov (i homonym, u nichž vznikají podobné problémy) je v češtině mnoho, člověk se s nimi musí naučit žít, pokud chce, aby mu druzí rozuměli... např: "právě jsem namaloval hrušku" - bez dalšího upřesnění nebudeš vědět, jestli se jedná o strom, nebo o plod; nebo "travičku poznám na první pohled"...  myslím, že se snažíš na jazyk aplikovat až moc přísnou logiku, a zapomínáš při tom, že jazyk není nějaký centrálně promyšlený systém s jednoznačně definovanými výrazy...

8 lyricaltones lyricaltones | 15. října 2011 v 18:57 | Reagovat

Ne. Jenom upozorňuji na věci, které mi buď blbě znějí, nebo jsou to podle mě blbosti, nebo jsou spojeny s nějakými problémy, což je právě případ slova "přítel" ve významu "partner". Tvar "přítelové" je opravdu volovina, čeština je velmi tvárný jazyk, to jsem nikdy nepopíral, ale všechno zase nesnese.

9 frufruJ frufruJ | 15. října 2011 v 20:18 | Reagovat

Výraz "jednou tolik" není nelogický v kontextu "ještě jednou tolik".
Věci můžou být nejen "o něčem", ale taky "o ničem" :-)
"Řešit" vyplnilo mezeru ve slovní zásobě, to je naprosto regulérní. Pokud to lidi užívají dlouhodobě, není na vině móda, ale užitečnost daného výrazu.
Posun významu "přítel" je taky regulérní, přestože problematický. Byla tam ale nutnost vyplnit mezeru po slovech "milenec" a "milenka", která dostala význam lidí, kteří se scházejí jen z jednoho důvodu, často mimo hlavní vztah ("Má milenku." - tím se většinou myslí, že zahýbá ženě). Setkala jsem se s jedním humorným novotvarem "přítulkyně", ale to náš problém asi nevyřeší.
Výraz "hafo" je samozřejmě nespisovný, ale z němčiny opravdu je a používala ho už moje babička ;-) Germanismy se mi obecně líbí a rozhodně bych neřekla, že češtinu "hyzdí", spíše naopak. S nelibostí nesu, když místo "helfnout" slyším "helpnout".
Poslední odstaveček je, jak my říkáme, "full of win" :-)

V angličtině se tomu říká grammar-nazi. Což mi připomíná:
Ano, "například v novinách" mělo být odděleno čárkami.
"Chtěl jsem říct,..." - chybí čárka
Emil: Věty začínáme velkým písmenem.
"Je pravda, že..." - chybí čárka.
"Jestli se jedná o strom, nebo o plod" -já bych tam tu čárku nedávala, ale to je asi sporné...

A zapomněl jsi na IMHO, které ti budu obhajovat do krve ;-) Samozřejmě, jen v hovorovém užití. Je mnohem kratší, než "dle mého skromného názoru".

http://www.kmforum.ru/uploads/images/00/09/13/2011/02/27/bb7ebfcc2e.jpg

10 lyricaltones lyricaltones | 15. října 2011 v 20:39 | Reagovat

Já věděl, že se tu kolem toho rozvine diskuse :)
Jenže slovo "ještě" tam není ;-)
Slovo "řešit" nevyplnilo mezeru ve slovní zásobě, protože už předtím se to dalo říct jinak. Zabývat se něčím, zaobírat se něčím, lámat si s něčím hlavu.
Kdyby tam nebylo to "například", tak tak čárky nemusejí být. "Článek v novinách" - "článek například v novinách".
Slovo "hafo" se mi holt strašně nelíbí :) Psí štěknutí s o na konci.
Já slovo IMHO budu vždycky odmítat, ne snad do krve, ale můj vkus na češtinu trpí :-D

11 lyricaltones lyricaltones | 15. října 2011 v 20:42 | Reagovat

"Jestli se jedná o strom, nebo plod" - tam čárka být musí. Jedná se totiž o "nebo" ve smyslu vylučovacím - "buď, nebo". To se píše s čárkou, kdežto ve smyslu slučovacím je bez čárky.

Někdo prostě musí jít proti proudu :-D

12 frufruJ frufruJ | 15. října 2011 v 20:58 | Reagovat

Jenže "řešit" je pohodlnější, kratší, stejně, jako "IMHO".

A "holt" ti nevadí? Problém je jen v tom, že s výrazem "hafo" jsi přišel do styku nedávno a nejsi na něj zvyklý. Čistě individuální záležitost.

Ale pokud to "nebo" budeme chápat jako výčet možností, co můžeš mít na mysli, když řekneš "hruška", neměla by tam být.

Zase jeden můj kamarád nesnáší smajlíky - a tys' použil hned čtyři v krátké odpovědi - tak kdo je jazykový purista? ;-)

13 Emil Dienelt Emil Dienelt | 15. října 2011 v 21:06 | Reagovat

a já tě zase upozorňuji, že vývoj jazyka se neřídí tím, co se tobě nebo mě líbí a nelíbí... pokud se slovo "přítelové" ujme a začne se ve velkém používat, tak za pár desítek let už nikomu jako volovina připadat nebude. to je podobné jako v umění - lidé si vždycky musí chvíli zvykat, když se objeví něco nového, neznámého, a teprve čas ukáže, co se osvědčí a co ne.

14 frufruJ frufruJ | 15. října 2011 v 21:09 | Reagovat

*mně

15 Emil Dienelt Emil Dienelt | 15. října 2011 v 21:23 | Reagovat

"Pomocí spojky nebo vyjadřujeme volbu mezi dvěma eventualitami. Podstatné je, že eventuality jsou libovolně zaměnitelné: Je lhostejno, která z nich bude platit, které dáme přednost (dokonce mohou nastat obě najednou).
V takovýchto případech se čárka před nebo neklade."
( http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=155&dotaz=nebo )
v té mé větě je varianta, že by obě možnosti nastaly současně vyloučena, proto jsem, myslím správně, čárku použil ;-)

16 Emil Dienelt Emil Dienelt | 15. října 2011 v 21:25 | Reagovat

za ta malá písmenka se omlouvám, ale už se v tom asi nezměním - zvykl jsem si je v internetové komunikaci takto používat (především z lenosti) a už se v tom asi nepolepším ;-)

17 Emil Dienelt Emil Dienelt | 15. října 2011 v 21:26 | Reagovat

jé, to byl teda příspěvek :D

18 Emil Dienelt Emil Dienelt | 15. října 2011 v 21:41 | Reagovat

*v té mé větě je varianta, že by obě možnosti nastaly současně, vyloučena
:-)))

19 frufruJ frufruJ | 15. října 2011 v 21:59 | Reagovat

Není, mohl jsi namalovat obé ;-)

20 Emil Dienelt Emil Dienelt | 15. října 2011 v 23:04 | Reagovat

to bych napsal "hrušky" ;-)

21 lyricaltones lyricaltones | 15. října 2011 v 23:53 | Reagovat

Ta malá písmena - to je taková Emilova autostylizace, image, aspoň já jsem to tak přijal :-) Svého času jsem na lide.cz psal na některé diskuse - pod jiným nickem -schválně bez velkých písmen a teček na konci vět.

22 Emil Dienelt Emil Dienelt | 16. října 2011 v 4:22 | Reagovat

zatímco jana si určitě myslela, že mě to ve škole nenaučili ;-)

23 Tonda Tonda | 27. října 2011 v 11:23 | Reagovat

Se vším naprosto souhlasím, vynikající článek!

Poslední odstavec mě pobavil :)

T.

24 Ondra Ondra | 3. listopadu 2011 v 8:06 | Reagovat

Hezká debata. :) (Hned na úvod technická poznámka: měl bys, Honzo, změnit pozadí téhle stránky, strašně špatně se na tom čte) Ve většině věcí musím s Honzou souhlasit. Nebudu rozebírat jazykové jevy, o kterých se zmiňujete, jeden po druhém, to by bylo na celou knihu. Ale aspoň pár poznámek a pár nových námětů k diskuzi:

1. Posun (nebo možná rozšíření) významu přítel/přítelkyně také vnímám jako komplikaci, ale nevadí mi. A souhlasím, že v množném čísle je to problém. Jenže: jak nejlépe pojmenovat člověka, se kterým mám poměr (tedy nejen sexuální)? Partner/partnerka a druh/družka zní příliš ofociálně, úředně. A milenec/milenka zas implikuje čistě sexuální vztah, jak už tu bylo řečeno.

2. Přímo nenávidím módní slova. Je to jak mor. Nicméně chápu a uznávám, že jazyk se vyvíjí a takové tendence jsou přirozené. Vždycky mě utěší myšlenka, že každá móda časem pomine (a zas přijde jiná, jistě.) Za jednu z největších ohavností posledních let považuji přímo neskutečné rozšíření významu slova "řešit", a to na úkor dříve běžně používaných výrazů "zabývat se", "zajímat se", "hodnotit", "zařizovat" atd. atd. Další slovo, které mě dohání k šílenství je "navýšení". Dnes se už nic nezvyšuje, jen "navyšuje". Zní to tak nějak vznešeněji, že?

2. Zkatky používané v elektronické komunikaci (BTW, IMHO, AKA ad.) mi připadají jako naprostá degradace jazyka. Argument, který zazněl výše, že je to rychlejší, pro mě není rozhodující.

3. Interpunkce. Také s ní mám někdy problém (kdo ne?), protože v některých případech je to prostě nejednoznačné. Ale nechápu, jak je např. možné, že řada lidí mi dokáže se suverénní jistotou tvrdit do očí, že před spojkou "a" se nikdy nepíše čárka. Prý se to učili ve škole...

4. Chybné slovesné vazby. Nejrozšířenější je asi "diskutovat něco" místo "o něčem", nejohavnější formulace tohoto typu, při které mi naskakuje husí kůže, zní "komunikovat něco". S oblibou ji šíří především tupí politici a všichni ti různí "mluvčí" (všimli jste si, že svého mluvčího mají už i pomalu záchody na havním nádraží?  a nejlepší na tom je, že tihle mluvčí často nezvládají právě to "mluvení").

25 Helena Zaurak Helena Zaurak | 3. listopadu 2011 v 9:43 | Reagovat

Ahoj. Já bych se připojila k názoru Emila: "jazyk není konzerva, vyvíjí se a přizpůsobuje potřebám lidí", s tím se naprosto shoduji.  
Mě čeština ještě na základní škole dost bavila, a přišla mi kupodivu obtížnější na logické myšlení i pochopení než matematika, která má jasná pravidla. Osobně téměř nikdy nehodnotím druhé lidi, zda dělají gramatické chyby v psaném projevu, vadí mi, když jsou hrubí a neslušní, či jenom povrchní (ze způsobu vyjadřování to lze často poznat). Ale je pravdou, že v textu, který je určen pro veřejnost, očekávám bezchybnou nejen formulaci, ale i gramatiku. Případně, při použití nestandardního či neobvyklého tvaru by měly být použity uvozovky. Ale, nejsem učitelkou a o češtinu se zajímám jen potud, že ji používám k mluvení i psaní, dokonce v češtině i sním :-) .. vlastní chyby mě však mrzí.
Jinak, bude-li kohokoliv z vás zajímat, dám sem odkaz na blogy Václava Cvrčka, to je jazykovědec, který má češtinu přímo v pracovní náplni. Napsal docela dost zajímavých článků, třeba  "Mluvíme a píšeme tak špatně?":
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/vaclav-cvrcek.php?itemid=9052#c

Snad bych jen vyjmula asi nejzásadnější myšlenku, která se shoduje s tím, co již tady napsal Emil:
"Je potřeba zdůraznit, že neexistuje žádný neoddiskutovatelný zdroj jazykové správnosti (lingvistika nedisponuje žádným „správnometrem“ nebo „spisovnometrem“), v jazyce nelze říct, že něco je správně (zvlášť uvědomíme-li si, že jazyk je neustále se vyvíjející organismus), ale pouze, že něco je v určité situaci běžné, a tudíž nejspíš i neutrálně přijímané."

A ještě z jiného článku: "Mnoho generací pěstovaná představa, že existují příručky, které mají rozhodující slovo v otázkách jazykové správnosti, v nás utvrdila přesvědčení, že každá nová mluvnice znamená automaticky reformu jazyka. To je samozřejmě postavené na hlavu: mluvnice je popisem jazyka a ne naopak, aby se jazyk ohýbal podle toho, jak si gramatici usmyslí."

(Pod vizitkou Václava Cvrčka je archiv všech textů autora, lze tam najít opravdu zajímavé články, pár jsem si jich přečetla, ne všechny; občas bývají zajímavé i diskuze, často nesouhlasné, ale nezúčastňovala jsem se, snad jen jednou.)

26 Helena Zaurak Helena Zaurak | 3. listopadu 2011 v 10:17 | Reagovat

Mohu-li,  ještě dovětek k těm malým písmenkám na začátku věty.. již jsem se s tímto způsobem písemného vyjadřování setkala dříve, nejen u emila, a sama jsem jej v určitých situacích přijala za svůj.. vnímám psaní malých písmen jako  neformální způsob komunikace, jako když lidé spolu hovoří..  je-li zapotřebí zdůraznit nějaké slůvko, lze je v textu uvést velkým písmenem či celé slovo tak zvýraznit, text pak  získává emoční náboj.. :-)

27 lyricaltones lyricaltones | 4. listopadu 2011 v 12:30 | Reagovat

Děkuji za příspěvky. "Komunikovat něco" a "diskutovat něco" jsou anglicismy (communicate something, discuss something), což je dnes jev velmi rozšířený: "mějte hezký den" (have a nice day), možná i výraz "ve finále" ve smyslu "nakonec" (finally), "dechberoucí" (breathtaking), což je poněkud křečovité slovo. Ale tenhle poslední výraz se možná stane právě příkladem toho, co píší Emil a Helena, totiž jak se jazyk rozvíjí: nějaké slovo, které zpočátku mnohým připadá hrozné, se ujme a za pár desítek let už to nikomu nepřijde a považuje se to za legitimní součást spisovné češtiny. Jazyk prostě takhle funguje. Ale výrok, že mluvnice jej jen popisuje, mi připadá jednostranný, protože pak by neměla "co mluvit" ani do toho, jaký lidi používají pravopis, nemohla by říct, že toto a toto je chyba atd.: existují přece oficiální pravidla pravopisu a ty se sice upravují "zdola", ale teprve po úvahách a diskusích odborníků. Na druhou stranu postoj k neologismům je do značné míry subjektivní: moji a Ondrovu kritiku některých výrazů může někdo jiný považovat za čistě osobní estetický dojem, který není určující pro jejich obecnou (ne)legitimitu, jak řekl Emil.

K těm zkratkám: taky mi to připadá jako degradace jazyka, to je důvod, proč se mi to nelíbí, pokud se to používá v mluvené řeči nebo seriózním textu. V běžném hovoru na netu to použiju občas taky, stejně jako používám smajlíky. Nemám rád ani např. zkratku RIP, která se strašně rozšířila - připadá mi to jako "odfláknutí" kondolence třemi písmeny. (Pozn.: jejich význam navíc neodpovídá mému osobnímu přístupu ke kondolenci, protože slovy "requiestat in pace" čili "rest in peace" se přeje něco, co není třeba přát, jelikož je to nošení dříví do lesa, a navíc je to věčný pokoj pro mnohé spíše deprimující. Tohle přání podle mě vzešlo z křesťanské věrouky, podle které duše nespasených dojdou klidu až skrze Boží odpuštění hříchů. Já v duchu přeji něco jiného z křesťanské liturgie - "světlo věčné ať jim svítí", ovšem zkratku "LPLE" používat nebudu. Omlouvám se za smutnou vložku.)

Mně osobně se taky nelíbí zbytečné používání krkolomných cizích slov pro některé běžné věci: například reklamami šířené slovo "cereálie", které chce zatraktivnit produkt - Čech by jinak řekl prostě obilniny. Brácha vyprávěl, jak zaslechl rozhovor mezi maminkou a malým dítětem: "chtěl bys cereálie?" "Ce'eáliejo..."

28 frufruJ frufruJ | 6. listopadu 2011 v 18:25 | Reagovat

Já vám to "IMHO" neodpustím ;-) Semozřejmě se jedná jen a pouze o neformální užití, ale nezapomínejme, že jazyk nemá jen estetickou funkci, ale i ryze praktickou - a pokud devět slabik můžu docela zvučnou zkratkou, která sama vypadá jako slovo, smrsknout na dvě slabiky, nevidím v tom problém. S "atd." a "atp." problém není, proč by to mělo být u IMHO nebo BTW jinak? Ano, jsou z angličtiny, ale původ slov je snad irelevantní. Ondro, v čem spočívá onen rozdíl, který z "IMHO" dělá degradaci jazyka, ale ponechává např. cca nebo č. legitimními?

Honza nakousl smajlíky. Opět, pokud se jedná o neformální komunikaci (byť už jsem viděla smajlík i v e-mailu od profesora, skoro si říkám, jestli to nebyl zrovna Halík), nejen, že mi nevadí, ale myslím si, že v určitých situacích jsou vysloveně nezbytné. Komunikace po internetu je na půl cesty mezi tradiční psanou formou a mluvenou, ale chybí v ní intonace, gestikulace a podobné náznaky, které nám v orální komunikaci napovídají, jestli se jedná o ironické vyjádření, vtip atp. Zároveň v ní není dost prostoru rozepisovat se na stránky a stránky a vytvářet kontext. Samozřejmě, způsobuje to určitou "lenost" a tendenci je používat častěji, které bychom se měli bránit.

Ad "bysme", které zmiňuje dr.Cvrček - byť se snažím používat "bychom" a jsem na to pyšná (učitelka na základce na tom bazírovala), tvar "bysme" je pravidelnější - by, by-s, by-s-te - by-s-me. IMHO ;-) trvat na "bychom" je předem prohraný zápas s časem. Spíš mi vadí "by jsme". Br!

Samozřejmě souhlasím, že je špatně, pokud někdo používá slova nebo interpunkci špatně, ať už proto, že mu to přijde vznešenější, nebo prostě z neznalosti pravidel, ale to je trochu něco jiného. Možná mě to tolik nepálí, protože se s tím u nás málokdy setkávám :-)

29 lumír lumír | 19. listopadu 2013 v 13:36 | Reagovat

[3]:Tady čárky být určitě musí. Cbybí i jinde v textu.
Jinak příklady jsou volené dobře, nejde o hnidopišství. Poukazy na nevzdělanost jím být nemohou. Řeči o "vývoji jazyka" jsou většinou jen zástěrkou neznalosti.

30 lumír lumír | 19. listopadu 2013 v 13:40 | Reagovat

[28]: IMHO AKA BTW - nepoužívejte tyhle přiblblé zkratky, PLS. RIP!

31 lumír lumír | 19. listopadu 2013 v 13:45 | Reagovat

Mimochodem, spojení "notoricky opakovat", které autor článku uvádí, je také dobrým příkladem nesprávného používání cizího slova... :-)

32 Anna Anna | 29. března 2015 v 19:32 | Reagovat

Mluvíte mi z duše, souhlasím se vším. Dále se pozastavuji nad slovním spojením  hrozně pěkné a slovem nicméně, používaném několikrát za sebou v jedné větě.

33 Petr Petr | E-mail | 7. června 2015 v 14:23 | Reagovat

Vždycky se otřesu, když někde vidím "ložní set" nebo "dětské sety" apod. Proč všichni zapomněli na slovo sada či souprava?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama