"Život už mě dávno naučil, že hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem."
Jaroslav Seifert

Princezna se zlatou hvězdou

13. srpna 2011 v 21:23 | lyricaltones |  Film a seriál
Princeznu se zlatou hvězdou, jednu z nejznámějších českých filmových pohádek, jsem měl už jako dítě velmi rád. Jako dospělý člověk jsem získal zase nové dojmy, ale jimi se můj poměr k ní upevnil. Ke svému podivení jsem se u některých komentářů na internetu (ČSFD) setkal s jakýmsi despektem k této pohádce jako něčemu průměrnému či snad dokonce nezdařenému. Podle mého názoru je nesmírně kouzelná.

Její známá zvláštnost, totiž veršovaná řeč, jí propůjčuje rysy hravého, roztomilého a poetického filmu, u někoho však budí rozpaky, zdá se mu poněkud banální nebo nevalné úrovně. To poslední bych netvrdil, vezmeme-li v úvahu, že je to žánr pro děti: prostota rýmovaných veršů sem patří, ale současně není trapně nebo amatérsky zpracovaná. Přečteme-li si texty písní, je znát, že je psal básník, autor schopný hravého a něžného kouzla s přiměřenou mírou sentimentality, se smyslem pro prostotu, která není banální, a pro krásnou výstavbu. Ale i zveršování mluvené řeči tu na mě působí mile, hravě, nikoli směšně, banálně.

píseň princezny
Pověz mi, modrá obloho,
proč rozkvétají květy,
pro koho kvetou, pro koho
tam bílé mraky letí.

Proč tolik voní zahrady,
když první rosa padá,
kam letí mraky nad námi
a proč je mám tak ráda?

Pověz mi, modrá obloho,
kam bílé mraky letí,
pro koho jenom, pro koho
zalévám ranní květy.

píseň prince
Prstýnek něžný dala mi,
teď leží na mé dlani.
Krátké to bylo setkání,
navždycky odešla mi.

Jsme proti lásce bezbranní,
když pod hvězdami raní.
Prstýnek něžný dala mi,
teď leží na mé dlani.

Láska je žár i hořký chlad,
teskný muž na měsíci.
Zaduněl hvězdný vodopád,
viděl jsem létavici.

Prý člověk má si něco přát,
když hvězda k zemi padá:
aby tak, jako mám tě rád,
měla i tys mne ráda.

Vedle zveršování film především poetizuje výrazný podíl hudby a baletu (hudbu složil Bohuslav Sedláček). Balet zde máme hned třikrát (předvádění šatů pro princeznu, tanec komediantky pro krále Kazisvěta, ples na zámku), romanticky snivá hudba s barvitými harmoniemi nás provází téměř nepřetržitě a ve své časté nyvosti, k níž tvoří protiklad výhružný (a velmi účinný) pochodový motiv krále Kazisvěta, se může zdát až zdlouhavá. Výrazná je kromě pochodu Kazisvěta baletní hudba z plesu (zajímavé je poslechnout si její syté harmonie v klavírním znění ve scéně zkoušky baletu), "bakchanální" hudba z produkce komediantů, exotické inspirace při předvádění šatů a zvláště krásné melodie obou písní, z nichž druhá, princova, si mě opravdu podmanila. Všiml jsem si také, že princeznina a princova píseň jsou vlastně obměny téže melodie. Princova píseň je velmi šťastně napsaná a tvoří zvláště půvabnou hudební ozdobu pohádky.

Kouzlo hudby, baletu, veršovaných dialogů a v neposlední řadě i kostýmů se pojí s roztomile naivním příběhem, jehož prostota byla také terčem kritiky. Patrné snaze vytvořit pohádku především roztomilou a poetickou by však nějaký složitější děj překážel. Jednoduchost zápletky a rozuzlení přispívá k roztomilosti celku a jde naprosto v intencích toho, o co se tento film především snaží.

Jednoduchý děj, veršované dialogy, role baletně-hudební složky - tímto spojením mi dokonce námět poněkud evokuje operní libreto. Jedna scéna ke konci mi vzdáleně připomněla moment z Prodané nevěsty: dívka z kuchyně, která solila polévku, předstoupí před prince a čeká na jeho ortel: "princi, zde stojím, nyní vyneste svůj soud," ale princ odpoví: "já chtěl bych před Vámi, paní, na kolena pokleknout!" - je to, jako když po smutných tónech, kdy Mařenka zpívá: "nuž tedy, jdi a neobjev se mi před tváří více," čekáme opět něco smutného, ale místo toho se rozezní vášnivé, dychtivé tóny Jeníkovy: "jen dovol, bych zulíbal tvé krásné, drahé líce!"

Nelze nikdy zapomenout na výrazné a vtipné charaktery a na jejich herecké ztvárnění: šéfkuchař v podání S. Neumanna, M. Růžek v roli krále Kazisvěta, u kterého jsme se jako děti smáli, F. Smolík jako starý král Hostivít. Stojí za to zmínit také nenápadnou, ale vtipnou komediální úlohu K. Effy. A konečně princezna je krásná, milá a přirozená, jak má být, a jistě i princ vyvolává obdobné pocity v ženské části publika.

Pokud bych měl popsat film několika slovy, řekl bych: krása, jemný vtip, něha a roztomilost, poetičnost, hravost a elegance. Nádherně se u něj sní! Co víc si od pohádky přát?

O to víc žasnu, když se dívám na stránky ČSFD a čtu si některé komentáře. "Vlezlé" verše, téměř nulový děj a akce (čtu dobře - akce?), žádný pohádkový motiv, "téměř psychotická nepohádková hudba" (?!), komunistická politická angažovanost (ehm - ta jako má být obsažena v tom, že Kazisvěta hnali "všichni lidé"?) a podobné výroky. Vnucuje se mi jediná krátká odpověď: WTF?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucie Lucie | E-mail | 5. září 2011 v 12:09 | Reagovat

S tím vším zcela souhlasím! Tuto pohádku mám nesmírně ráda a znám ji skoro nazpaměť. V poetismu tato pohádka boduje na celé čáře a současné pohádky nejsou vůči tomuto skvostu absolutně vůbec konkurenceschopné! Přírodní scény s hudbou jsou krom baletu a písní taky nádherné :-)
Lucie
P.S. Nejvíc se mi líbily ty zlaté šaty :-)

2 Soník Soník | 16. června 2013 v 1:33 | Reagovat

Narazila jsem na tvůj web náhodou, když jsem se chtěla pokochat úchvatným ztvárněním této pohádky a najít, kdo vlastně hudbu baletu napsal. Díky za krásné počtení, možná už příště tento blog nenajdu, ale potěšil a obohatil můj večer. Díky. Písničky jsem si zazpívala...Je to nejkrásnější pohádka, stejně tak Pyšná princezna. Jsem vděčná, že jsem se mohla s takovou neskutečnou krásou sejít v této době a kromě toho, že si pamatuji celou pohádku už po třetím shlédnutí, nikdy nezapomenu na mnoho dokonalých bezprostředních herců - osobností, které už nejsou mezi námi. Oproti současným naprosto neprofesionálním brakům mají tito herci mojí neskonalou úctu.

3 Honza Honza | E-mail | Web | 5. srpna 2013 v 22:40 | Reagovat

Děkuji, jsem rád, že jsem někoho potěšil. Taky se vždycky na naše staré klasické herce dívám s láskou a úctou a říkám si, kam se dneska to přesvědčivé filmové herectví podělo. Je to ale možná dost dané tím, že dneska je tendence hrát hodně civilně, kdežto oni více vycházeli z klasického dramatického herectví.[2]:

4 ZdenekP ZdenekP | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 16:37 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama