"Život už mě dávno naučil, že hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem."
Jaroslav Seifert

Foersterova kantáta Máj

10. dubna 2011 v 21:35 | lyricaltones |  Hudba
Máj, op. 159 Josefa Bohuslava Foerstera je kantáta na výjev ze 3. zpěvu Máchovy slavné básně a je psána pro sólový hlas, recitátora, mužský sbor a orchestr. Foerster ji zkomponoval v roce 1936, tedy v roce 100. výročí Máchova úmrtí. Jeho záměr ale zjevně nebyl vyjádřit tragický životní pocit, který je Májem vysloven, ale pomocí jímavých Máchových veršů vyjádřit lásku k vlasti. A musím říci, že se mu to hudebními prostředky podařilo nádherně.


Skladatel si z Máje vybral úryvky ze třetího zpěvu, které vytvářejí jedinou prostou scénu: vězeň je vyveden k popravě, zvedne hlavu k oblakům a v posledních chvílích života se vyzná z lásky k zemi: "...vás já jsem posly volil mezi všemi. Kudy plynete u dlouhém dálném běhu, i tam, kde svého naleznete břehu, tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj..."

Foerster v kantátě zužitkoval své bohaté zkušenosti z tvorby pro mužský sbor; u scény, kdy je vězeň vyveden k popravě, se však rozhodl pro recitaci, která dodává kantátě na dramatickém účinku. V nahrávce viz výše si ji můžeme vychutnat ve skvělém podání Václava Vydry staršího. Pro verše, které vyprávějí o nešťastníkově chvalořeči k zemi, pak použil (opět velmi příhodně) sólový hlas, který tu je obsazen krásným basem Karla Kalaše. Kantáta vrcholí slavnou chvalořečí k vlasti, v níž se v závěru mužský sbor se sólovým hlasem spojují v hymnické gradaci.

Kantáta Máj je pro mne další z příkladů neokázalé vřelosti Foersterovy hudby, která má v sobě něco velmi niterného. Melodická témata a instrumentace už od úvodní melodie sólové violy dokládají Foersterův smysl pro specifické poetické zabarvení a také jeho pokornou povahu, s kterou podal celý výjev citlivě a jemně, bez okázalého patosu a přitom exaltovaně. Výrazový potenciál melodické invence je ve verších odsouzencovy chvalořeči zužitkován k jednomu z nejjímavějších vyjádření lásky k vlasti, jaké jsem dosud slyšel, a přitom se vůbec ničím nepodbízí.

Kantáta byla provedena Českou filharmonií v Rudolfinu 4. listopadu 2010 k dvoustému výročí Máchova narození, což mi k mé lítosti uniklo. Byla to navíc příležitost slyšet sólový part v podání Ivana Kusnjera, pro jehož hlas mám zvláštní slabost, a recitaci v podání Otakara Brouska staršího. Výše uvedená nahrávka je však nádherná. Škoda jen těch rušivých hluků, které se mi do ní vloudily dvojím přeuložením ve zvukovém editoru. S Václavem Vydrou st. a Karlem Kalašem v ní účinkuje sbor Československého rozhlasu v Praze a Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, sbormistrem i dirigentem je Jiří Pinkas st.

Jsem rád, že se takové skladby oživují - jen houšť.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama