"Život už mě dávno naučil, že hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem."
Jaroslav Seifert

Spirituál kvintet

15. srpna 2010 v 13:59 | lyricaltones |  Hudba
Byť je folk svým způsobem hudba mého dětství, dnes ho nemůžu obecně považovat za jeden ze svých nejoblíbenějších žánrů, i když nemůžu říct, že by neobsahoval spoustu pěkného. Ovšem Spirituál kvintet je kapela, která má u mě zcela mimořádné postavení. Řadí se do folku, ale pranic se mi nezdá, že by to byl folk v běžném smyslu - je to něco, co běžný folk daleko překračuje. Jak hudebními prameny, které zpracovává, tak způsobem, jakým je zpracovává, ač při tom využívá folkové zpěváky i typické folkové nástroje, jako je dvanáctistrunná kytara a podobně.

Název napovídá, že jádro repertoáru souboru tvoří černošské spirituály a ghospely. Okruh písní, které obsahuje, je však z hlediska stylu, provenience a doby vzniku daleko širší a obohacuje nás o krásy skrývající se ve starých, lidových, pozapomenutých a nevšedních pramenech. Umělecký vedoucí Spirituál kvintetu Jiří Tichota nám díky své muzikologické práci a entuziasmu otevřel i pokladnici renesanční hudby a obrozenské písně. Jak výběr, tak i úpravu písní charakterizuje vybraný vkus a skutečný um.


Má nejoblíbenější alba...

...ze všech, která jsem od Spirituál kvintetu dosud slyšel, jsou jeho nejstarší tři desky a album s anglicky nazpívanými spirituály a ghospely. Tyto desky - Písničky z roku raz dva, Spirituály a balady, Saužení lásky a Hallelu! Spirituals, gospels - u mne vedou, zčásti však můžu totéž říct i o albu Šlapej dál. První z nich obsahuje písně z období renesance, druhá různé...spirituály a balady :), třetí je pak věnována písním z doby národního obrození, Hallelu! je zmíněné album v angličtině, Šlapej dál tvoří zčásti černošské spirituály s rysy protestsongů a zčásti směs písní různorodého charakteru. Tyto desky na mne učinily dojem, že Spirituál kvintet je soubor, který odkrývá staré poklady a tvoří z nich krásné náhrdelníky.

Písničky z roku raz, dva vznikly na základě Tichotova bádání v pokladnici renesančních loutnových tabulatur. Z Tichotových stylových doprovodů na klasickou kytaru nebo na historický strunný nástroj quinternu je snad nejkrásnější mistrně zahraný sólový doprovod v písni Podzimní. Použity jsou stylově v různých písních další nástroje, např. smyčce, zobcová flétna, cembalo, niněra. Instrumentální obsazení krásně evokuje atmosféru staré hudby. Písně oslavují světské radovánky, lásku a víno, někdy s typickou špetkou provokativního kacířství, některé jsou také ohlasem válek, nejvíce však kypí radostí ze života. Hlasy - Jarka Hadrabová, Karel Zich, Jan Thorovský aj. - jsou tu stejně sympatické a příhodné jako všechno ostatní. Jediné, co mi na této desce moc nesedí, je název Pavany, kde si snad tu "naturální odměnu textaři Františku Novotnému" (švestkové knedlíky) mohli odpustit - nějak mi do té písně nepatří :)


Spirituály a balady je nádherná deska, a to jak hudbou, tak vnitřním obsahem písní. Lze tu vnímat něco jako jednotící ideu, která je velmi humanistická. Písně nesmírně působivě vyjadřují soucit s utrpením, odpor k válce a kolektivní patos touhy po svobodě, jsou jímavé, působí na mě opravdově ve svém procítění a hloubce - a opět musím obdivovat, jak jsou nazpívané a instrumentálně provedené. Jak je třeba sezpívaná a doprovozená poslední píseň V jeslích dítě spinká (v orig. spirituál Mary Had a Baby) - mistrné, nádherné! Pouze se mi zdá - to je jediná moje výtka k této desce - že některé spirituály tu nedostaly ten strhující náboj černošské hudby, jaký pociťuji u Hallelu!. Vrchovatě jím ovšem kypí píseň Čekám na svůj den (v orig. Witness) a spirituál Slávy den (Farewell) zpívaný a capella - obé manifestace vzdoru a práva na svobodu (skrytý politický podtext nelze přehlédnout...). Ze spirituálů Go Tell it on the Mountain a Mary Had a Baby vytvořil Spirituál kvintet nádherně lyrické písně (Mou dobrou zprávu hlásej, V jeslích dítě spinká). Pokud jde o první spirituál Město s pěti věžemi (Twelve Gates), je zajímavé porovnat si tuto nahrávku textově a hudebně s televizní nahrávkou originálu ještě ve staré sestavě s Hadrabovou, Zichem a Thorovským. V ní je použito o něco rychlejší tempo:

Pozoruhodné je také zpracování spirituálu Wade in the Water, v české verzi Dál, dál tou vodou (opět tu lze vidět symboliku textu v souvislosti se situací v době normalizace - "kdo dojde k cíli, zem spatří svobodnou..."). V podání Spirituál kvintetu je to baladicky temná píseň se silnou atmosférou, na níž se nemálo podílí nezaměnitelný bas Oldřicha Ortinského:


V některých písních alba Spirituály a balady ještě hostovala Jarka Hadrabová, která už od Spirituál kvintetu předtím odešla, ale její hlas tu právě v těch písních, ve kterých byl využit, vynikl tak, jako by k nim už odjakživa patřil. Velký dojem na mě však dělá také tehdy nová zpěvačka Spirituál kvintetu Eva Lifková, jejíž půvabné zabarvení hlasu jako by bylo příbuzné klarinetu či sopránsaxofonu, a tím mi nádherně pasuje právě do spirituálů. Bratři Nedvědové, kteří v sestavě souboru nahradili Karla Zicha a Jana Thorovského, se tu uplatnili skutečně sympatickým způsobem. Jan Nedvěd se tu projevil jako překvapivě dobrá náhrada Karla Zicha, i když ten je, jak říká Jiří Tichota, nenahraditelný... Zvláště pak se mi Nedvědové líbí v obou písních čilského písničkáře Víctora Jary (To, co zbývá, lásko, Až vzlétnou ptáci) a v baladě Dva bratři (Blue and Gray), kterou zpívá F. Nedvěd v duetu s J. Hadrabovou. Po poslechu Jarových písní v originále, od samotného autora (lze najít na YouTube - Te recuerdo Amanda a Luchin), musím konstatovat, že je Jiří Tichota značně přestylizoval, ovšem vytvořil z nich něco, co se mi snad nikdy neoposlouchá. Hudebně jsou tyto české verze úžasně udělané a texty Františka Novotného svou lidskostí umocňují jejich citový náboj. Lidskost ostatně charakterizuje celou tuto desku, stejně jako spontánní hudebnost, krása úprav, vokální a instrumentální mistrovství.


Saužení lásky je deska oživující svět obrozenských písní. Sáhnutí do této pokladnice je zcela jedinečný počin, který nám zpřístupňuje pozapomenutou součást české kultury. Jde o dílka autorů jako František Max Kníže, kteří v době horlivého obrozenského sbírání lidových písní vytvářeli umělé quasi lidové písně s texty např. V. Hanky, J. K. Chmelenského ad. Kytara je v nich původním doprovodným nástrojem, Tichotova španělka je tu tudíž autentická a propůjčuje písním podmanivou poetičnost. Jako příklad musím uvést Zastaveníčko (J. P. Martinovský, J. K. Chmelenský) - serenádu, píseň, kterou zpívá mládenec s kytarou navečer pod okénkem své milé. Krásně se v ní uplatnil hlas Františka Nedvěda, stejně jako v bolestínské milostné písni Saužení lásky (F. M. Kníže, V. Hanka). Říkal jsem si také, jak by se do této desky krásně hodil hlas Jana Thorovského, který svou křehkou barvou v Písničkách z roku raz, dva výborně vykresloval city mládenců.

Typickými rysy těchto písniček jsou bolestínská sentimentalita, o které v příloze vtipně píše J. Tichota, úsměvná naivita (Jablíčka - viz video níže, autoři J. Novotný a M. D. Rettigová), kýčovitá idyličnost (Chaloupka, N. J. Rosenkranc a V. Hanka), ale také veselá rozvernost (polková Dívka ze mlejna, N. J. Rosenkranc, F. B. Trojan) a podobně. Naivní sentimentalita je v hudební interpretaci Spirituál kvintetu dojemná a krásně hudebně vyjádřená, ale také pojatá s nadhledem, úsměvem a vtipem - setkáme se tu i s humornými prvky, jako je např. přehmat a omluva basisty v uplakané písni Saužení lásky. Album symbolicky završuje příznačně patetické, ale hudebně velmi podmanivé vyznání lásky k vlasti (Na vlast, autoři J. B. Kittl a F. J. V. Kamenický).


Hallelu! Spirituals gospels je deska, ve které nejen díky použití původních anglických textů cítím skutečný náboj černošských spirituálů nejsilněji ze všech desek skupiny, které jsem slyšel. Nemalý podíl na tom má mj. stylový projev Ireny Budweiserové, která je pro tento žánr skvěle hlasově disponovaná. Stejnou měrou to předvedla v desce Šlapej dál (např. hned v titulní písni). Je zajímavé si porovnat tyto anglické nahrávky s nahrávkami českých verzí některých zde obsažených písní - např. Twelve Gates, v české verzi Město s pěti věžemi (Spirituály a balady), nebo De Angel Roll the Stone Away, v české verzi Kdo svalil kámen náhrobní (Šlapej dál). Mimořádná jsou tu také vystoupení Františka Nedvěda v písni True Religion, a to nejen ve zpěvu, ale i v bluesově stylizovaném doprovodu na dvanáctistrunnou kytaru, a Oldřicha Ortinského ve Wayfaring Stranger. Přidaná česká sloka v Oh, Freedom v následujícím vystoupení je svědectvím společenské angažovanosti Spirituál kvintetu, který se sám během své činnosti musel potýkat s totalitním útlakem, zákazy a zvůlí cenzury (omluvte drobný zvukový defekt - drnčení kontrabasu).


Šlapej dál je album tvořené sedmi spirituály, nesoucími výrazné rysy protestsongu, které jsou v druhé půli doplněny šesti písněmi různorodého charakteru. Jako těžiště alba na mne pro svou sílu a dobově aktuální naléhavost působí právě oněch sedm spirituálů. Je v nich vnitřní dramatičnost, kolektivní vzdor a satira, povzbuzující síla tryskající ze sborového patosu a rytmické energie, opět ten vzrušující temperament, kterým se vyznačují černošské spirituály protestující proti útlaku. Je to temperament burcující ke kolektivnímu optimismu a vzdoru, po stránce textu ve své době dosti odvážný, po stránce hudebně interpretační opět nemálo posílený ohromnou dispozicí Ireny Budweiserové pro tento žánr. Vlastně bychom se mohli divit, že to byly právě tyto písně, co bylo natočeno po pětileté nucené odmlce, protože dobové narážky jsou více než zřetelné. Tak např. v písni Žízeň (orig. Give me Freedom): "Jak vytékají říčky zpod úbočí hor, tak pod očními víčky ukrývám svůj vzdor. Ten pramen vody živé má v sobě každý z nás a vytryskne jak gejzír, až přijde jeho čas."

Oproti albu Spirituály a balady, kterému se trochu podobá výběrem písní (jakoby dva okruhy: spirituály na jedné straně, irské balady apod. na straně druhé) na mě nepůsobí Šlapej dál tak konzistentně. Jeho první část tvoří jednotný celek, od kterého se výrazně liší různorodá směs zbylých šesti písní, čímž se album jakoby dělí na dvě poloviny. Vnitřní provázanost druhé poloviny s první a vzájemná obsahová spojitost písní, které ji tvoří, není tak zřetelná jako sjednocující pojítka, která vnímám ve Spirituálech a baladách, rovněž různorodých z hlediska stylu a provenience. Humanita zde ovšem nechybí a najdeme tu krásné kusy, především dvě písně irského původu Pískající cikán (orig. The Whistle Gypsy) a Nejdelší vlak (Who's Gonna Shoe) a baladu z Anglie Alžbětinské doby Válka růží (Three Ravens), dvě posledně jmenované působí velmi přímočaře svým citovým obsahem. Objevuje se zde úprava písně z oblasti country (Správný slovo, orig. Dark as a Dungeon) a bluegrassu (O smíchu, orig. Daniel Prayed), jedna píseň je vlastním dílem členů souboru - Na čekané od F. Nedvěda a I. Budweiserové.


Velmi by se do Šlapej dál hodily dva spirituály, které se jako protestsongy dostaly až na pódia listopadové revoluce, kde je Spirituál kvintet zpíval demonstrujícím davům, a vyšly na CD Spirituál kvintet 30 let / Za svou pravdou stát: proslulé písně Až se k nám právo vrátí (orig. Little more Fait in Jesus) a Za svou pravdou stát (orig. Which Side Are You on). Silou a výmluvností textu i hudby (a zvláště v písni Až se k nám právo vrátí, kterou řadím mezi nejpůsobivější spirituálová čísla skupiny) by tvořily jednodílný celek se sedmi spirituály ve Šlapej dál. Považte, následující vystoupení (z něj je i TV záznam Oh, Freedom viz video výše) je z roku 1984! 



O sestavách...

...Spirituál kvintetu, stejně jako o jmenovaných deskách, lze říct, že každá má svou specifickou charakteristiku. Konstantou všech je Tichota se svou španělskou kytarou, která doplňuje zvuk souboru jedinečným zvukovým kouzlem. Tichotovy doprovody jsou mistrně zpracované. Zvlášť krásně mi španělská kytara zní v renesančních skladbách, písních národního obrození a písních Víctora Jary na desce Spirituály a balady, kde je vysloveně stylovým nástrojem, ale také v irských a skotských baladách (Zlatá klec, orig. I Know Where I'm Going) apod. Po většinu času byli konstantou také Oldřich Ortinský (již zemřel) a Dušan Vančura (kontrabasista, zpěvák, aranžér a textař), který je stále členem. Oba hlasy jsou nezaměnitelné. Vančurův baryton má osobitý tón, který někdy zní trochu nosově, místy se zdá dosahovat svých mezí. Neobyčejně temný a sytý bas Ortinského významnou měrou přispíval k charakteristickému zvuku souboru a poskytoval vokální sazbě výraznou basovou linii. V současné sestavě Spirituál kvintetu mi Ortinského charakteristická barva prostě chybí, mám ji s ním v duchu neoddělitelně spjatou.

Co se týče zpěvaček, své silné kouzlo pro mne mají Jarka Hadrabová, Eva Lifková a Irena Budweiserová. Černovlasá kráska Jarka Hadrabová měla neobyčejně příjemný a lahodný hlas, jehož charakteristické zabarvení zvlášť půvabně vyniklo v lyrických písních - Pavana za deset švestkových knedlíků, Krutá válka, Zlatá klec aj. O barvě hlasu Evy Lifkové jsem se už zmínil. Jakoby příbuzný hlasu klarinetu nebo sopránsaxofonu, velmi půvabný ve spirituálech i v obrozenských písních - škoda, že s nimi nezpívala déle a nenatočila více desek. A Irena Budweiserová svým silným hlasem a bluesovým projevem je jako stvořená pro černošské spirituály. Její hlasové dispozice jsou místy trochu na úkor zvukové vyváženosti souboru tím, že ostatní hlasy přehlušuje. Zdenka Tichotová na mne ve srovnání s nimi působí barvou i projevem trochu ploše. Budweiserovou nakrátko nahradila Lenka Slabá-Vostrá (album Spirituál kvintet 30 let). Její druhé příjmení je pro mne tak trochu nomen omen, neboť její barva mi zní poněkud řezavě.


Sečteno a podtrženo...

Spirituál kvintet je pro mě, zvláště v prvních třech deskách a v Hallelu!, kapela umělecky mimořádná. Zdroji, ze kterých čerpá, vokálním a instrumentálním zpracováním, často i texty, jejichž autory jsou nejčastěji Tichota, Vančura nebo Novotný (pomineme-li obrozenské písně a původní anglické texty spirituálů). Je úžasné, jaké zvukové kouzlo dovede soubor čerpat z nástrojové sazby sestávající ze španělské kytary, dvanáctistrunné kytary a kontrabasu, případně ještě jedné folkové kytary - s různorodým přibíráním dalších nástrojů. Uvedená čtyři alba jsou však pro mě přitažlivá také tím, že v každém z nich písně společně tvoří konzistentní celek, provázaný jednotným stylovým okruhem nebo ideovým obsahem, který má skutečně nevšední charakter a hluboko se mi zapsal do mysli. Každé z nich je uměleckým dílem samo o sobě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 11:02 | Reagovat

Obsažné a velmi dobře napsané, leccos jsem se dozvěděl, i když Spirituál kvintet patří mezi mé dlouholeté oblíbence.

2 lyricaltones lyricaltones | 22. srpna 2010 v 11:33 | Reagovat

Děkuji. Jde mi spíš o sdělení osobního kulturního zážitku než o rádoby odborné pojednání. Budu rozšiřovat o další alba (a  ukázky:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama