"Život už mě dávno naučil, že hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem."
Jaroslav Seifert

Komunismus

6. června 2010 v 20:29 | lyricaltones |  Kultura a reflexe. Obecné úvahy
Tak zase zajímavé téma týdne, komunismus... Musím přiznat, že jsem socialistický režim už nijak moc nezažil. Když to prasklo, bylo mi osm. Přesto na soudruhování a soudružkování nebo mléko za 3,60 Kčs (nebo to byl chleba? Ale ten byl myslím za 2,80 Kčs...) nelze zapomenout :) Slovo "soudružka" jsem měl spojené s učitelkami ve školce (a potom i škole), a když jsem viděl v televizi zasedání Federálního shromáždění a mluvčí oslovil přítomné "soudružky a soudruzi", divil jsem se, že to jsou všechno učitelé a učitelky :) Jak jasně a přirozeně na mě pak zapůsobila věta, kterou nám řekla soudružka učitelka ve třetí třídě, když nám jednoho dne náhle sdělila, že už nemáme oslovovat "soudružko": "já jsem prostě obyčejná paní!" O tom, co socialistický režim opravdu představuje a jaké zločiny má na svědomí, jsem ovšem ještě neměl ponětí. Teprve když se o tom po sametové revoluci tolik mluvilo a měly se konat první svobodné volby, jsem pochopil, že byl lživý a nesvobodný.

Představitelé dnešní KSČM se prezentují jako komunisté, kteří jsou již jiní, modernější, než byli ti minulí, a kteří již s chybami minulosti nemají nic společného. Je jistě absurdní dnešní komunistickou stranu obviňovat za to, co napáchaly komunistické strany dob minulých. Přirovnejme to k tomu, že nemůžeme dnešní Němce obviňovat z toho, co napáchalo nacistické Německo v první polovině 20. století. Ta analogie ale z jednoho důvodu kulhá. Dnešní Němci (samozřejmě až na výjimky, které jsou všude) nezastávají ani neobhajují nacistickou ideologii, kdežto komunisté musejí přece jen mít s dřívějšími komunistickými stranami určitý společný ideový základ. Komunismus zůstává politickým směrem, který chce nastolit v zemi socialismus. Řekněme, že už si jej dnešní komunisté představují jinak než komunisté minulí. Přesto tu zůstává otázka, na kterou bych rád znal jasnou odpověď. I když vlastně raději ať ji neznáme, protože možná by nám ji mohla dát jen zkušenost, a tu už nemůžeme připustit. Otázka, kterou si asi v duchu pokládá většina z nás, když je řeč o KSČM: nakolik je realizace toho, o co by komunisté rádi v naší zemi usilovali, slučitelná s principy demokracie?

Souvisí to se základními otázkami, s kterými je komunismus principiálně spjat: na jakém základě chtějí postavit ekonomiku jako odpůrci kapitalismu? Na kapitalismus bývá z pohledu třídního myšlení házena špína, ale přitom je to jen systém respektující jednoduchou přirozenou zákonitost: hospodářství je založené na obchodu a obchod je založený na principu nabídky a poptávky. Kapitalismus je jen přirozeným vyjádřením této jednoduché pravdy, kterou nás učili už v první třídě Obchodní akademie. Jak chtějí komunisté zajistit fungování ekonomiky, pokud by ji postavili na jiném základě než na volném trhu nebo pokud by volný trh regulovali tak, aby byl nástrojem socialismu? A jak chtějí přesvědčit lidi, aby nový režim akceptovali? Dělí příslušníci KSČM společnost uměle do nějakých tříd? Budou chtít omezovat svobodné podnikání těch, na nichž stojí ekonomika, tedy obchodníků, firem, a "uchopit otěže do vlastních rukou"? Mohlo by to snad nevést k třídní nenávisti a nesvobodě ve společnosti? A mohlo by snad takto fungovat hospodářství? Zdá se mi, že komunisté jsou buď lidé, kteří mají o fungování hospodářství a společnosti jakési utopické vize, nebo jsou to podvodníci, kteří jen prezentují prázdná hesla, když hovoří o "novém socialismu".

Pokud ve skutečnosti nechtějí usilovat o změnu režimu, pak to ovšem nejsou komunisté, nýbrž sociální demokraté. Komunistická změna režimu by zákonitě musela být protidemokratická, ať už by nový režim měl být jakkoli vzdálený nejhorším zločinům, které napáchal socialismus v minulosti. Proto nejen případné obhajování února 1948 nebo popírání zločinů komunismu, nýbrž už věc samotného principu socialismu je důvodem otázky, zda by neměla být komunistická strana zakázána jako propagování ideologie vedoucí k omezování základních práv a svobod. 

Dnešní komunisté naštěstí už nemají takový vliv na myšlení společnosti, ač stále mají svou pevnou voličskou základnu a bezpečně se dostávají do parlamentu. Daleko větší vliv podle mého názoru stále mají komunisté minulosti, ne tím, že by dnes lidé naslouchali jejich myšlenkám, ale tím, jak ovlivnili mentalitu generací minulého režimu, a tím nepřímo i generace další. Třeba je to jen můj subjektivní dojem, aniž bych o problematice něco hlubšího věděl (ostatně celý tento článek je psaný laicky), ale jako milovník kultury bych řekl, že "konzumnost" dnešní společnosti u nás, která se promítá právě i v kultuře, byla výrazně podpořena jednou věcí: za minulého režimu si lidé možná zvykli žít jen v přízemním světě konzumování spotřebního zboží, neboť k nějakým duchovnějším oblastem a méně "konzumnímu" myšlení jim režim zamezoval přístup a tyto věci je odnaučoval. Skutečný boom kulturní hloubky znamenala šedesátá léta, tedy doba, kdy se režim poněkud uvolňoval a kdy právě ty cizí kulturní vlivy, které k nám tehdy pronikaly, měly jedinečný, neopakovatelný obsah. Na počátku 90. let však takové inspirace ze západu nepřicházely, svět se změnil, v kultuře si zvykl na jednotvárné koleje masového průmyslu. Nabytou svobodu jako by lidé, naučení žít frontou na banány a jednotvárnou televizní produkcí (aforisticky řečeno), využili k tomu, na co minulý režim omezil jejich vnitřní svět. Tedy ke konzumu, k hltání spotřebního zboží ve všech oblastech včetně kultury, zvlášť když právě v tom se jim dřív ani nesnilo o možnostech, jaké jim pak nabídla demokracie. A tvůrci jakožto lidé, kteří se kulturou živí, začali tvořit díla tak, aby se dobře prodávala, a tím jako by se kultura stávala více plytkou, neboť nad uměleckými otázkami začaly vítězit marketingové. Samozřejmě je třeba tuto úvahu brát s rezervou... ;-) Ale za zamyšlení stojí.

Volný trh bych ale z ničeho neobviňoval. Sotva může být nahrazen něčím jiným, co by zachovávalo demokracii a zároveň vedlo k ekonomické prosperitě. Právě popírání téhle pravdy je hlavní důvod utopičnosti komunismu. O demokracii T. G. Masaryk výstižně řekl, že je jen taková, jací jsou občané. Hajme demokracii, neměňme režim; měňme sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 selenka-a-spol selenka-a-spol | Web | 6. června 2010 v 21:29 | Reagovat

soncelebrita pls přihlas se

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama