"Život už mě dávno naučil, že hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem."
Jaroslav Seifert

Vítězslav Novák: Bouře

17. dubna 2010 v 23:26 | lyricaltones |  Hudba
Kantáta Vítězslava Nováka Bouře je jednou ze dvou myšlenkových syntéz jeho tvorby - druhou představuje pětivětá hudební báseň pro klavír s názvem Pan. Skladbu si můžeme dokonale vychutnat díky skvělé nahrávce Jaroslava Krombholce s Českou filharmonií (viz video), kde zpívají sóla Drahomíra Tikalová (dívka na břehu a dívka v kajutě), Mária Tauberová (hoch na stožáru), Beno Blachut (jinoch pod stožárem), Ladislav Mráz (černý otrok), Vladimír Jedenáctík a Jaroslav Veverka (pobřežní loupežníci). Ačkoli se jedná o mono nahrávku, při poslechu zažijete téměř pocit, že jste přímo na palubě kymácející se lodi. Výkony sólistů, jejich výrazové uchopení rolí a krásu hlasů netřeba snad ani komentovat. Vznikla také novější nahrávka Zdeňka Košlera, která však ani zdaleka nevystihuje účinek díla tak úspěšně jako mistrovská Krombholcova.


Tato kantáta je trochu zvláštní tím, že je epická, ale přitom není vyprávěna jako Svatební košile, takže pro pochopení děje je nutné číst libreto v programu. Rozbouřené moře je v ní nejen kulisou děje a příčinou tragédie, ale i ilustrací moci přírody, v níž se odehrává drama života a smrti, drama lidských vášní, tuh, lásky a zmaru. Ve skladbě tak dochází k syntéze obsahových témat, která jsou obsažena už v Novákově dřívější tvorbě, v symfonických básních, Druhém smyčcovém kvartetu a dalších dílech - příroda, přírodní a erotický živel, touha, vášeň a smrt. Novákova konfese směřuje k panteistickému splynutí s přírodou.

Ve skladbě je vrcholně uplatněna Novákova dovednost ilustrovat hudebními prostředky přírodu a přírodní živly, která se projevila již předtím v jeho symfonických básních nebo poté v Panovi a představuje syntézu pozdního novoromantismu s impresionistickými prvky. Je však také spojena s Novákovým uměním vytvářet mohutné plochy na základě velkolepé a dovedné polyfonní tektoniky. Chladně racionální konstrukce naplněná vášnivě romantickou a žhavou inspirací, to je Novák a jeho zdánlivě paradoxní dvojpólovost. Plastické ztvárnění mohutného vodního živlu hudbou se všemi nuancemi a barvami, kde jako bychom přímo viděli rozstřikující se kapky vody, cítili vát vítr a podobně, je tu dovedeno k velké sugestivnosti - která ovšem závisí také na tom, zdali se skladba dobře provede. Novák toto své dílo charakterizoval jako "mořskou fantazii". Jeho orchestrální složka s rozsáhlými interludii je jakožto hudební ztělesnění mořského živlu jakoby podkladem, na němž se odehrávají vokální "epizody" děje, tak jako je moře "podkladem" kymácející se lodi; "hlavní postavou" je tu svým způsobem právě moře.

Nejedná se o pouhou statickou deskripci, neboť hudební ztvárnění vodního živlu je tu součástí dramatu, které se odehrává nejen v námětu, ale je dovedně vyjádřeno a vystavěno v čistě hudební struktuře a výrazných melodických liniích. Důsledná motivická práce vychází z několika jader, především z úvodní řízné fanfáry a z motivu slovenské lidové písně Láska, bože, láska, který tu má symbolický význam. Dramatičnost a zkázonosnost živlu se pojí s vřením lidských citů, od naivní radosti hocha na stožáru přes čistou lásku dvou milenců až po zničující vášeň a agresivitu černého otroka v kajutě a opilých lodníků na palubě. Po zkáze lodi a smrti obou milenců, když bouře ustoupí a pobřežní loupežníci pohřbí v moři utonulého jinocha, vyplaveného na břeh, se sejde před kaplí zástup rybářů a ve velkolepém sborovém závěru se pomodlí za duše utonulých. V orchestrální mezihře, která sboru předchází, jako bychom v nádherných orchestrálních barvách a lyrických gradacích cítili, jak se rozjasňuje zatažená obloha, slunce začíná rozlévat své paprsky a vzduch se naplňuje atmosférou závěrečné katarze. Lidský život je pomíjivý, ale příroda, která život daruje i bere, a všelidská touha přetrvávají.

Melodickou sílu skladby lze vnímat nejen ve vokálních pasážích, ale i v orchestrálních interludiích, kterých je zde několik a nejdelší z nich trvá více než deset minut. Toto interludium, které se nachází přibližně uprostřed skladby, rozvíjí motiv slovenské lidové písně Láska, bože, láska, nejprve hymnicky, čímž navazuje na předchozí modlitbu jinocha na palubě, který se chce opět shledat se svou milou a opěvuje v modlitbě její krásy. V druhé půli interludia se však hudba postupně rozdivočí, a tím se stává předehrou k následujícímu duetu dívky a černého otroka v kajutě, který zobrazuje zničující erotickou vášeň a vytváří tak protipól k čisté lásce, ztvárněné v modlitbě jinocha. Novák v této orchestrální fantazii na motiv písně Láska, bože, láska, která představuje jakousi malou symfonickou báseň uprostřed kantáty, koupe poslouchače v nádherných barvách, něžně lyrických polohách i vášnivých gradacích, a pomineme-li deskriptivní epizody, které zobrazují nebezpečné bouření moře, unáší jej neustávajícím melodickým tahem. Ale i ostatní, kratší interludia mají svou sílu, výrazné dramatické napětí a rytmickou pregnanci. Drama vyúsťuje v quasioperní pasáž, kde zaznívají současně dva různé sbory a jednotlivé postavy, jejichž osobní příběhy se propojují v jediný mohutný obraz zkázy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Emil Emil | 27. dubna 2010 v 1:11 | Reagovat

kvazioperní ;-)

2 lyricaltones lyricaltones | 28. dubna 2010 v 9:51 | Reagovat

jsem to upravil líp :-p

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama