"Život už mě dávno naučil, že hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem."
Jaroslav Seifert

Smrt v Benátkách

20. března 2010 v 23:55 | lyricaltones |  Film a seriál

Na tento film Lucchina Viscontiho jsem byl vzhledem k jeho tématu, významu použité Mahlerovy hudby pro jeho výpověď a uměleckosti velmi zvědav. Těšil jsem se i na jeho "vizuální poezii", protože jsem věděl, že je jednou z jeho hlavních rovin a že tedy jde o film, u jakého se vyplatí sledovat každou vteřinu a každý detail. Mé první setkání s ním nebylo jednoduché, protože jsem mu rozuměl jen zčásti a musel jsem "vydržet" jeho zdlouhavé pasáže. Přesto mě silně zaujal a podnítil ve mně přemýšlení nad jeho významem. Základní pro mě byla otázka, jaké vnitřní boje vlastně titulní postava prožívá, a měl jsem dojem, že je možné vyvodit více než jeden výklad. Mám také nevýhodu v tom, že jsem nečetl předlohu.

Váhám, jakou přesně podobu měl Aschenbachův vztah k polskému chlapci Tadziovi. Zřejmé je, že v něm Aschenbach nalézal ideál krásy, který se dosud marně snažil nalézt svou hudbou. Ve filmu jsou nápovědi, z nichž by bylo možné vyvozovovat i erotičnost jeho citu, především v tom, že se pokusil zahnat svou touhu u nejkrásnější prostitutky v nevěstinci (která mu i hrála na klavír stejnou skladbu - Beethovenovu etudu "Pro Elišku" - s jakou jej předtím u klavíru okouzlil Tadzio), ale nedokázal nakonec k aktu najít chuť a z nevěstince odešel. Ke konci filmu si také nechal u kadeřníka obarvit vlasy, aby vypadal mladší a líbil se. "A teď se můžete zamilovat," podotkl na závěr kadeřník. Vyvozovat z toho, že jeho láska k chlapci nebyla jen čistě platonická, však nutně nemusíme. Okouzlení Tadziem jako ideálem krásy v každém případě bylo předmětem jeho vnitřního sporu o filosofii krásy a umění, který v něm již předtím vyvolala polemika s jeho přítelem, zastávajícím zcela odlišný názor.

Aschenbach se snažil v hudbě vytvořit krásu jako ideál moudrosti, mravnosti a důstojnosti, kterou nalezne při odpoutání od přízemních smyslů. Jeho přítel tento pohled zcela odmítal: krásu podle něj nemůže umělec takto "stvořit", lze ji jen vnímat smysly a hudba nemůže fungovat jako čisté vyjádření ideálů "moudrosti, mravnosti a důstojnosti", neboť je ve svých výpovědích nejednoznačná. V této nejednoznačnosti je také její síla. Podle Aschenbachova přítele krása spočívá v rozbouření smyslů a na něm také stojí umění. Aschenbachovi tyto názory byly proti mysli, ale když pak na něho tolik podmanivě zapůsobil Tadzio, zjistil, že ten pravý ideál krásy nachází právě ve smyslovém okouzlení. Je na něm vidět, že v něm vznikl vnitřní spor, který prožívá velmi citlivě. Když je nakonec vypískána premiéra jeho skladby, znamená to symbolicky i porážku jeho dosavadních představ o kráse v umění.

Dalším zásadním motivem filmu je konflikt krásy se smrtí. Motiv smrti se zde objevuje nejen ve spojení s Aschenbachem, který v závěru umírá, stín smrti se rozprostřel nad celými Benátkami, které postihla epidemie cholery. Vedle významu motivů krásy a smrti u Anschenbacha ve mně vyvstala též otázka, jaký myšlenkový význam má v díle právě motiv smrtonosné cholery. Do třetice se vyskytuje motiv smrti v Aschenbachově vzpomínce na dávné události z jeho života: nejprve vidíme idylickou scénu plnou jasu, štěstí a radosti, jež zažívají mladí manželé se svou krásnou holčičkou, a později záběr, jak s pláčem přihlížejí, když jejich dcerku nakládají v rakvičce do pohřebního vozu. Kruté přervání krásy, tragédie smrti mladého života, hrubé utržení krásného poupěte, má protipól ve smrti Aschenbachově, která spíše v sobě nese něco, co bychom mohli nazvat naplnění, vykoupení či snad přesah... Vnitřní boj Aschenbacha o filosofii krásy a umění jsem při sledování filmu vnímal jako hlavní téma a unikal mi při tom význam motivu nenaplnitelné touhy, který jsem si uvědomil později.

Nenaplnitelná touha po kráse je rozkoš ze vzpínání se k ní, neklid a sebetrýzeň. Je tu uchopeno něco z lidské životní touhy obecně... Smrt je její důsledek (vlivem Aschenbachovy srdeční choroby), samotná touha je tu nejvyšší rozkoší a zároveň trýzní a smrtí. Z toho lze vyvodit otázky smyslu života: nezískává teprve teď Aschenbachův dávnou tragédií poznamenaný život smysl, ve kterém hodnota bytí není určována jeho délkou, ale jeho plností? - A na druhou stranu, marnost tuh a snů a život jako trýzeň této marnosti... Depresivní a zároveň povznášející. Smrt v Benátkách všechny tyto věci podává ve vyhrocené podobě na individualistickém umělci, jenž ze své zvláštní a pošetilé, ale citem pro ideál krásy tak vznešené touhy a ze svých vnitřních rozporů takřka zešílí. V každém případě zde cítím konotaci s Wagnerovým Tristanem a Isoldou (vášnivá a nenaplnitelná životní touha a láska, smrt z lásky) - kterou jsem si též neuvědomil hned při filmu, ale až po přečtení recenzí, ale připadá mi zřejmá. Stejně tak ovšem s Mahlerem, který byl údajně i určitým předobrazem Aschenbacha (ve Viscontiho podání - v Mannově předloze byl Aschenbach spisovatel). Jeho hudba je pro film zvolena skutečně příhodně, Adagietto je dokonalou hudební paralelou ideálu krásy, stejně tak Mahlerův senzitivní individualismus, patos vzpínání se někam do výšin, neuroticismus a deprese, vrcholný umělecký výraz lidské životní touhy, to vše má v Aschenbachově postavě a v jeho platonické lásce k chlapci svůj ekvivalent.

A závěrečná katarze - abych ji charakterizoval, tak, jak ji vnímám, místo křečovité snahy o její popis a definici se mi hodí právě přirovnání například k Tristanovi a Isoldě a k Mahlerově symfonické větě, i když zrovna tato ve filmu použita nebyla: ten obraz zapadajícího slunce, jemuž jde Tadzio vstříc a ukazuje na něj, a Aschenbachův skon, v němž jsou do jediného výjevu propojeny motivy touhy, trýzně, krásy, rozkoše, lásky a smrti - není to něco podobného závěrečnému Adagiu z Mahlerovy Deváté? Mahler je jen příklad. Jde tu o umění obecně, o umělecký individualismus, ale i o člověka obecně, o pohled na život a jeho smysl, pohled na krásu, touhu a bolest a pohled na smrt, které se tu propojují...

Individualismus introspektivního smyslu pro krásu a vůbec hluboká niterně vnímaná krása kontrastuje se snobstvím hotelu a s potulnými muzikanty, kteří vybírají do klobouku za rozveselení, stejně jako Mahlerovo Adagietto kontrastuje s jejich produkcí. Místo od ucha k uchu se zubícího úsměvu, jejž vnucuje muzikant, aby vybral peníze, věnuje Aschenbach pozornost chlapci, který též nejeví pro muzikanta nadšení. Působivá scéna... A snobové se přetvařují, když nechtějí prozradit pravdu o epidemii, kterou se Aschenbach marně snaží od někoho zjistit. Vše se vyhrocuje, když se Aschanbach pravdu dozví a představuje si, jak varuje Tadziovu rodinu a smí se při tom dotknout jeho vlasů, ale není schopen tuto představu naplnit. Je to i o člověku-individualistovi, který nedokáže najít cestu za svým snem... Tento osud se mu ještě potvrdí na poli hudební tvorby při katastrofálním neúspěchu premiéry jeho díla.

Špinavé ulice a snobský hotel, v něm andělské zjevení Tadziovo, krása strojená a krása skutečná, staromódní svět a nové ideály (či snad procitnutí ze staromódního světa) apod. jsou motivy, v jejichž vyjádření je kladen značný důraz na vizuální účin filmu. V recenzích o filmu jsem se i dočetl (což mě při sledování nenapadlo), že cholera vlastně také znamená symbolický konec starého světa. Cholera přináší smrt; snobství hoteliérů, kteří nebezpečí zamlčují, aby nepřišli o hosty, ovšem rovněž. Další, co mě nenapadlo, je symbolika převozníka v začátku jako Chárona, který převáží Aschenbacha do Benátek - města jeho smrti. Podobných nápovědí, symbolik a vizuálních účinků je ve filmu mnoho, ale TV mi je napoprvé nezprostředkovala tak sugestivně a hned jsem si říkal, že by to spíše chtělo vidět tento film v kinosále, abych poznal celou jeho výtvarnou působivost. Pobřeží s bárkami a záběry vodní hladiny na začátku mne upomněly na impresionistické obrazy Moneta, podobných upomínek na impresionisty je zde jistě více. Vlastně i sám Tadzio a onen ideál smyslové krásy jako by upomínaly na impresionisty a jejich nové vnímání krásy a pojetí malby, odlišující se od dřívějších akademických ideálů. Vzpomněl jsem si na Renoira a jeho malby dětí a dívek (i při scéně radovánek mladých manželů s dceruškou v trávě). Myšlenkový obsah Smrti v Benátkách má prý také souvislost s filosofií Nietzscheho, kterého jsem nečetl, ale v tom málu, co o něm vím, ji rovněž vnímám. Film tedy odráží celé toto období a jeho ovzduší.

Na Aschenbachově touze, absurdní, ale vznešené citem pro ideál krásy, film vyhroceně spojuje různorodé vzájemně rozporné motivy, které souvisejí s uměním, člověkem a jeho duší a životem obecně a podněcují k zamyšlení nad nimi; ale pochopit plně jeho myšlenkový obsah a umělecké prostředky je pro mě spíše ještě náročný úkol, který vyžaduje mj. seznámit se jednak se samotnou Mannovou předlohou, jednak i lépe s dobou, jejím ovzduším a filosofickými a uměleckými směry, které film reflektuje. Zajímavé bude i seznámit se s Brittenovým operním zpracováním Mannovy předlohy. Tak je pro mě Viscontiho film i jedním z podnětů pro další vzdělávání se v této oblasti. Mnohé souvislosti jsem si v něm při prvním sledování nedokázal uvědomit a více jsem do toho pronikl až při následných reflexích, inspirovaných tím, co jsem se dočetl v recenzích. Především jsem ovšem v jeho motivech - v individualismu, introspekci, citlivosti, smyslu pro krásu, depresi a rozporech, které zobrazuje, našel něco, co mě zasahuje a oslovuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emil Emil | E-mail | 1. dubna 2010 v 0:34 | Reagovat

Kdo je Nietsche? :-))

2 lyricaltones lyricaltones | 1. dubna 2010 v 9:58 | Reagovat

[1]: Pardon

3 Poklop Poklop | 28. listopadu 2010 v 17:35 | Reagovat

Pěkny. Jenom radující se rodinka je Aschenbach a jeho žena s dcerou. Je to stejný herec a manželka fotky je na začátku. Ale určitě to chce přečíst, kniha výkladově ještě zajímavější.

4 lyricaltones lyricaltones | Web | 28. listopadu 2010 v 17:39 | Reagovat

Aha, já myslel, že to je rodina v těch Benátkách a dcerka umřela na choleru.

5 lyricaltones lyricaltones | Web | 3. prosince 2010 v 22:56 | Reagovat

Jo aha, oni jsou někde v horách. Tak to jsem trošku nepochopil :-)) (A určitě fotka manželky, ne manželka fotky ;-D) A ona na něj na začátku volá Christoph (jestli dobře rozumím). Díky za upozornění.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama